Očima Pudla - Karlovy IV. cenové skupiny

Tak jako vždy, nemohl jsem v klidu dospat a opět byl na určeném startu první. Do námi oblíbené restaurace U Karla IV. v Neklanově ulici, přišel jsem krátce po jedenácté hodině, i když čas startu byl určen na pravé poledne. Téměř čtyřicet minut, jsem tu byl jen s barmankou Haničkou zcela sám, až jsem se lekl, že start byl přeložen jinam. Ještě před polednem nás tu bylo poskrovnu. Během následujících dvaceti minut se dvě třetiny restaurace zaplnily a rázem bylo po klidu, protože si účastníci pivní trasy sdělovali své zážitky od doby, co jsme se v tak hojném počtu opět sešli.
Chvíli poté, co dorazil i tým pivních stopařů, ujal se slova Dušan a všem sdělil poslední informace, rady a pokyny před vypuknutím v pořadí již patnácté trasy dle pamětního listu. Účast byla opět obrovská a nebylo nás méně jak dvacet.

Na trase bylo celkem třináct náleven. Navštívit všechny a v každé si dát byť jen malé pivko, nezvládlo by se to jak časově tak fyzicky. Mnozí by do cíle ani nedošli. A tak tým pivních stopařů rozhodl, že se navštíví jen ty hospůdky, kde jsou pro nás rezervované stoly a kde se bude konat vědomostní kvíz, soutěž nebo test s živou kontrolou a pak jednotlivá místa (kterých bylo celkem devatenáct), kdy se z nejrůznějších nápisů do předem určených čtverečků zapisovala jednotlivá písmena „indicie“, ze kterých pak vznikla dvě latinská slova. To se nedalo nikterak ošvindlovat, neboť žádný z nás do poslední chvíle netušil, co obě latinská slova znamenají a dozvěděl se to až v cíli. Byl to doslovný překlad do latiny: PIVNÍ STOPA – CEREVISIAE VESTIGIUM.

Aby se netvořily zácpy na jednotlivých stanovištích a netvořily se zbytečné fronty, byli účastníci rozděleni do několika skupinek, cca po šesti lidech. Já osobně jsem se vetřel k manželům Lucii a Tomáši PAPEŽOVÝM a ke svému synovi Rudíkovi a snaše Ivance.
Naše skupinka vyšla ze startu jako třetí po třinácté hodině. V úvodu jsme se proplétali ulicemi Podskalí, minuli nepovinnou zastávku v restauraci U Libuše v Plavecké ulici. Nevynechali jsme však ani známý klášter Emauzy, kde byla jedna z mnoha indicií. První povinná zastávka byla od 13:30 do 14:30 hodin v restauraci U Žaludů v ulici Na Zbořenci, kde byla soutěž časově měřena, kdy měl každý ze soutěžících co nejrychleji vynajít z hromady miniaturních klíčků pět, které se zoubky shodovaly s nákresem. Ten, kdo tento úkol zvládl do 90 vteřin, získal plný počet 50 bodů.

Zde jsme se zdrželi jen na jedno pivo a hbitě pokračovali uličkami Nového Města ke druhé povinné zastávce, která byla v restauraci U Rotundy v ulici Karolíny Světlé od 14:10 do 15:10 hodin, kde však z nás místní personál neměl vůbec žádnu radost, což dával okázale najevo. Zde měl každý soutěžící za úkol seřadit šest latinských výrazů s překladem do češtiny: 1. Urbi et Orbi - Městu a světu, 2. Veritas vincit - Pravda vítězí, 3. Fēstīnā lente - Pospíchej pomalu, 4. Da Deus fortunae - Dej bůh štěstí, 5. Memento mori - Pamatuj na smrt, 6. Fiat lux - Budiž světlo.

A potom se šlo dál, kdy jsme se důkladně a složitě motali uzoučkými uličkami Starého Města a Josefova. Cestou jsme minuli několik nepovinných zastavení: restauraci U Zlatého tygra v Husově ulici, restauraci U Templáře v Masné ulici a pak zašli ke třetí povinné zastávce, která byla v restauraci Hostomický výčep v Soukenické ulici od 15:10 do 16:10 hodin. Tady nás naopak přijali velice ochotně a s nadšením. Zde jsme měli (již věrným soutěžícím, co byli kupříkladu na společném pochodu z Proseka do Vysočan), známý náročný kvíz, kdy se mělo dle dvanácti pohlednic, vyjadřujících různé indicie určit jméno a příjmení známé osobnosti. Dnes jsme to ale měli přece jen krapítek ulehčeno, neboť všech dvanáct osobností mělo jméno Karel a všechny byly z České republiky: 1. neznámý černoch - Karel Černoch, 2. slavík na větvi stromu - Karel Gott, 3. májka - Karel Hynek Mácha, 4. luk a šíp - Karel Šíp, 5. motocyklový závodník - Karel Abraham, 6. bonsaj borovice - Karel Havlíček Borovský, 7. otevřená vrátka - Karel Kryl, 8. květy heřmánku - Karel Heřmánek, 9. svazek polních kytic - Karel Jaromír Erben, 10. hlava robota - Karel Čapek, 11. herec V.Brabec v roli majora Zemana - Karel Zeman, 12. socha svobody - Karel Svoboda.

Čas rychle plynul vpřed a tým pivních stopařů měl obavy z narůstajícího zpoždění a tak doporučil všem soutěžícím zcela výjimečně použít k přesunu k poslední povinné zastávce tramvaj nebo metro. Nepovinnou zastávku v restauraci U Báby v ulici Za Poříčskou branou jsme jen rychlými kroky minuli a od Bílé Labutě jeli tramvají linky číslo 14 na Libeňský most. Pak už jsme jen došli sotva 300 metrů k poslední povinné zastávce, která byla od 16:30 do 17:30 hodin u Rudolfa v nálevně U Budyho, kde se točil film režiséra Hřebejka „U mne dobrý“. Tady nás čekala soutěž, kdy Dušan hrál se soutěžícím známou karetní hru „VOKO BERE“, Mikin z Olomouce hrál "VÁLKU" a Lucie zase kostky „VĚTŠÍ BERE“. Každý ze soutěžících vsadil do hry své korunky, které se mu sečetly, nebo naopak odečetly.

Poslední přesun už byl jen do cíle, který byl od 17:30 hodin v restauraci U Karla IV. v Zenklově ulici. Cestou se minuly jen nepovinné nálevny: restaurace U Horkých v Koželužské ulici, restaurace Dřevona v ulici U Libeňského pivovaru a restaurace U Králů v Pivovarnické ulici. V cíli nás však opět zklamala líná, neochotná, otrávená a pomalá obsluha a nechutné pivo z královského pivovaru v Krušovicích. Zde nám Lucie rozdala předem zaplacená trička a Dušan, poté, co byly sečteny všechny body nás seznámil s konečnými výsledky celé soutěže:
Nejlepší z nás byl a na prvním místě se umístil nečlen PS Honza, který získal 705 korunek. Na druhém místě byl FUK se 660 korunkami a třetí byla Zuzana s 620 korunkami. Na dalších místech se pak umístili: Clifford s 520 korunami, Krtek s 500 korunkami, Ibišek se 490 korunkami, Pudl se 480 korunkami, Mydli se 460 korunkami, Mikin se 410 korunkami, Bart se 400 korunkami, tým Rudík 83 se 345 korunkami, Psycho131 s 270 korunkami, Doktor Ječmínek s 220 korunkami a Luciferka 87 se 130 korunkami.

Nebylo proto divu, že jsme se krátce po 20 hodině rozhodli opustit tento nepříjemný lokál a ti, kdož nespěchali ke svým domovům se ještě přesunuli tramvají na konečnou do Ďáblic, kde jsme se tísnili i přes uzavírací hodinu v pivnici Na Konečné, v domovské hospůdce Týmu pivní stopy a popíjeli nejen Kozlíka, ale i zde mimořádně chutný Gambrinus.

Ačkoliv to byla již patnáctá společná trasa, kterou vytvořil tříčlenný tým pivních stopařů v čele s Dušanem, opět byla vzorně vypracována do nejmenších detailů. Nechyběly soutěže, testy, kvízy, vyhlášení vítězů s udělením cen, což na druhé straně ocenili všichni účastníci, kteří tak jako vždy navenek dokázali to, že jsme skvělá parta lidí, kteří se umí dobře bavit, nezkazí žádnou legraci a mají společné hobby: chuť na pěnivý mok.

V Praze dne 3.7.2017, Váš pisatel PUDL