Sakra - kruciš, jak jen ten čas letí. Už je tomu čtvrt století, co se náš národ pozvedl proti totalitnímu režimu, vešel do ulic, zvonil klíči a Sametovou revolucí donutil vládu jedné strany k demisi.
Tým Pivní stopy a Honza k této významné události vytvořil 29. Pivní stopu, kterou jsme poctivě prošli za necelé čtyři hodiny v sestavě: Dušan „Tukky“, Lucie „Mokosh“, Tomáš „Psycho 131“, Karel „KK-41“, Rudolf „Pudl“ a dva chlapci z KPMV: Pepa ŽALOUDEK (snad nový člen Pivní stopy) a hasič Petr SLAVÍK. Pravda, na startu byl s námi ještě Josef BALOUCH, co do Prahy přijel jen na otočku až z Hulína, ale ten se pochodu nezúčastnil. Je to zvláštní člověk – turista v důchodě, co již poctivě prošel všech 28 mých pěších tras po Praze (více jak 300 km), a nyní nemá motto, kam by šel a tak se sám rozhodl, že si poctivě sám projde i všechny trasy Pivních stop. Potíž však je v tom, že nemá vlastní fotopřístroj, telefon, ani e-mail.
Z restaurace Pod Slavínem, kde byl od 14 hodin start, vyšla celá parta dle plánku trasy, tak že příští zastávkou byla restaurace U Tří bojovníků. Po chutném Budvaru, dali jsme si svorně všichni Prazdroj ze z Plzně a z oken hleděli na nedávno otevřené Muzeum (hajzlů) toalet a nočníků. Na co lidé ještě nepřijdou?
Pak naše smělé kroky vedly po Rašínově nábřeží k vyhlášené hospůdce U Kalendů, která byl sotva rok otevřena po celkové rekonstrukci. Zde měli větší výběr pivních moků, a tak si většina z nás dala pivo Kácov a Gambrinus.
Když jsme vyšli ven, pomalu se šeřilo a blížil se večer. Petr, který musel v roli domovního důvěrníka na schůzi partají činžovního domu v Holešovicích nás, ač nerad opustil a dál jsme pokračovali v šesti. Jen na malé pivo, zaskočili jsme do restaurace U Pomníku, kde za výčepem byl bývalý řidič tramvaje z depa Pankrác, který hned v úvodu poznal Pepu i mne.
Pak už za tmy, pokračovali jsme do poslední hospůdky, na kterou jsme se všichni těšili a která nás tak trošku zklamala svým prostředím, nikoli pivem. Na čepu měli několik druhů piva z pivovaru ve Svijanech.
Teprve krátce před 19 hodinou, došli jsme k cíli, který byl na Národní třídě u pamětní desky, připomínající střet studentů s příslušníky policie (tehdy ještě snad Veřejné bezpečnosti). Zde byl obrovský dav lidí, řev a zmatek, že nebylo divu, že jsme se navzájem ztratili. Jen díky odvaze Lucie, která se drze protlačila davem k pamětní desce, máme jen někteří vlastní foto z celé akce u tohoto místa, kde toho večera plálo několik set hořících svíček.
