Očima Pudla - Kníže českých básníků

Smutným faktem bývá často to, když se autor úspěšného díla snaží za každou cenu navázat druhým, třetím, čtvrtým pokračováním……., že se ztrácí jeho kvalita. To však neplatí u Týmu Pivní stopy, neboť během poměrně krátké doby své existence pořádal v pořadí již sedmou velkolepou akci pro všechny své příznivce a kvalita ani v nejmenším nijak nepoklesla, ba právě naopak. Ať se jednalo o trasy po stopách českých velikánů, jako kupříkladu: Otta Pavel, Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal, nebo ta dnešní věnována K. H. Máchovi. Všech sedm vytvořených tras bylo vždy až do nejmenšího detailu zavčas důkladně zpracováno, včetně předem zajištěných volných míst v jednotlivých zastaveních. Jednotlivé trasy jsou vždy spojeny se zajímavými soutěžemi podanými zábavnou formou. Proto není divu, že se na akci vždy sejde velká parta opravdových přátel, a to nejen milovníků pivního moku, ze kterých vyzařuje naprostá pohoda bez závisti a zloby, co mají smysl pro humor a kteří se na akci vždy moc těší. Za to patří celému týmu (Milošovi „limoges“ CIDLINOVI, Lucii „Mokosh“ RÖSSLOVÉ a Dušanovi „Tukky“ ZACPALOVI) ten největší dík.

Opět jsme se sešli v hojném počtu, více jak třicet přátel, v pravé poledne před bazilikou svatého Petra a Pavla na Vyšehradě. Mezi známými tvářemi nechyběly stálice: „Ibišek“ se Zuzanou, Rudík s Ivankou, Tomáš s Luciferkou, Radka, Honza, Karel, Miloš, Lucie, Dušan, „Pudl“ a v neposlední řadě i pan „Zelený“ z Berouna. Z řad členů KPMV nedorazil „Vlčák“, Marta se napojila až v první zastávce a Jířa v pivovaru na Národní třídě.

Naše první kroky vedly na Vyšehradský hřbitov ke hrobu, kam byly v roce 1938 uloženy ostatky českého básníka Karla Hynka Máchy (*16. 11. 1810 Praha, Újezd - +5. 11. 1836 Litoměřice). Sotva jsme se vrátili zpět k bazilice, čekal na nás průvodce, který nám do očí tvrdil, že básník K. H. Mácha byl Němec. Proto byl zakrátko Milošem, jako sršněm ze včelího hnízda, vyhnán z naší společnosti. Chvíli nato se z temného rohu kostela vynořila černá postava v dlouhém plášti a klobouku – duch Karla Hynka Máchy. Ta nás doprovázela až před dům na Karlově náměstí.

První zastávkou s občerstvením na této trase byla restaurace Pod Vyšehradem, kde jsme si dali konečně chutné pivečko. V úvodu jsme si vyslechli vtipný referát o spojitosti básníka s českým géniem Járou Cimrmanem a zde padly první dvě soutěžní otázky: přesné datum a místo narození a smrti slavného básníka, a kdo ilustroval jedno z nejstarších výtisků slavné sbírky básní „Máj“, což byl sám mistr Jan Zrzavý. Pak nám byl uložen celodenní úkol, který donutil naše šedé kůry mozkové k přemýšlení. Během dne musel každý z nás vytvořit báseň, minimálně o třech verších na různá témata. Aby však úkol nebyl zase až tak snadný, první verš musel znít: „Byl pozdní večer…….“, a nesměla padnout zmínka o květnu, máji ani pátém měsíci v roce. Docela tvrdý oříšek pro některé z nás, co nemají básnické střevo.
Náš dav se pak na chvilku přemístil do Vyšehradské ulice, kde jsme si zašli na škopek do známé restaurace U Trajců. Ve stísněných podmínkách jsme si dali, žel nikterak chutný, mok ze žateckého pivovaru. Zde jsme zodpověděli další dvě otázky. Jedna z nich byla, jaká je vzdušná vzdálenost mezi Prahou a Litoměřicemi.

Pak jsme se přesunuli na Karlovo náměstí, kde jsme stanuli pod pamětní deskou (nezvykle vysoko), která hlásala, že zde básník bydlel v letech 1834 – 1836, a právě zde vytvořil onen slavný „Máj“.
Doslova jako sardinky byli jsme namačkáni u hajzlíku v Branické formance (dříve sklípek) ve Vodičkově ulici a konzumovali chutný pivní mok ze smíchovského pivovaru Staropramen, pod starým názvem Braník. I zde se soutěžilo. Jedna z otázek byla, v jakém nákladu byla vytištěna první sbírka básní „Máj“, kterou financoval sám autor.
Oproti této zastávce, byli jsme naprosto sami ve sklepních prostorách nedávno otevřeného pivovaru na Národní třídě, který byl vytvořen z bývalé Klášterní vinárny naproti Viole. Zde se v naprosté pohodě konala soutěž zručnosti na čas, kdy musel každý z nás jednou rukou nastrkat do krabičky od zápalek jednotlivé sirky a krabičku zavřít. Aniž bych to čekal, s časem 20,10 vteřin jsem se umístil na druhém místě hned po Martě, z čehož jsem měl upřímnou radost. Třetí soutěžící z řad KPMV – Jířa - byl asi čtvrtý, který se k nám právě zde připojil, stejně jako Milošův bratr „Mydli“.

Když jsme vyšli ven, byla již tma jako v pytli, my kráčeli po mostě Legií a kochali se osvětlenými Hradčanami po pravé straně a Petřínskou rozhlednou před námi. Kratičké zastavení bylo nad Střeleckým ostrovem, kde měla původně stát socha Karla Hynka Máchy, kterou nakonec umístili nad sokolovnu v Petřínských sadech, kde stojí podnes.
Poslední zastávka, ta nejdelší, byla v uzavřeném románském sklepním salónku restaurace Tlustá myš na Malé Straně v zapadlé Všehrdově uličce. Zde se naposledy soutěžilo. Jedna z otázek byla: ve kterém českém hradě je jediná dochovaná podobizna K. H. Máchy a druhá byla: jak se jmenuje známý kopec nad městem Litoměřice, odkud básník viděl požár města.
Pak se zde hodnotily jednotlivé básničky. První místo získala Ivanka s básní:

Byl pozdní večer, zrovna duben,
řekli jsme si s Rudíkem, že na pivko půjdem.
Zlepšíme si náladu, a potom zepředu i zezadu.
Snad se zadaří, a do roka budem,
mít na břiše veliký buben.
Vždyť rubrika s kočárkem, ta je nej…,
no řekněte stopaři: „hej, hej, hej!“

Na třetím místě jsem skončil já se svou tvorbou:

Byl pozdní večer měsíce listopad,
podzimní čas na mne zas pad.
Dny jsou krátké, noci dlouhé,
na spánek jen tři hodiny pouhé.
Pokud zdají se mi sny,
pípá budík neúprosný.
Sotva vstanu, dám se v klus,
na Klamovku na autobus.
Jen za půlhodinku pouhou,
mám před sebou šichtu dlouhou.
Již v sedm hodin po ránu,
ocitám se v mycím rámu.

Druhé místo získal „Ibišek“, ale jeho výtvor se mi bohužel nepodařilo zaznamenat.
I když si uvědomuji, že samochvála smrdí, musím se závěrem zmínit, že jsem měl dnes poprvé velice úspěšný den. Za celý den jsem dosáhl nejvyšší počet bodů v soutěžích, celkem 78 korunek, a tak byl první. Krom čepičky s kšiltem, dostal jsem sbírku básní „Máj“ nejen v češtině, ale co mne potěšilo nejvíc, i v maďarštině. Už se těším, jak si doma počtu. S ročním zpožděním jsem dostal placku „Nejlepší stopař roku 2014“. Ač jsem i letos dosáhl nejvyššího počtu korunek, dal Tým Pivní stopy tajně hlasovat přítomné, aby sami rozhodli, kdo z nás tří nejaktivnějších stopařů: „Pudl“, „Rudík 83“ nebo „Psycho 131“, získá titul letošního stopaře roku 2015. Přítomní nakonec rozhodli, že to bude Tomáš PAPEŽ, alias „Psycho 131“. A tak myšlenka, že půjdu ve šlépějích mistra Karla Gotta, kterému se doma hromadí Zlatí slavíci, se rozplynula jako pára nad hrncem. Ale budiž to Tomášovi přáno. Nelze být donekonečna všude vždy první. Jsem přesvědčen o tom, že v naší partě žádní žárlivci, závistivci a nepřející osoby nejsou. Jak říkal Jan Werich: „Když nejde o život, jde o hovno.“
Po ocenění všech aktivních pivních stopařů, oznámil Miloš, že se Tým PS rozšiřuje o další dva externí členy, a sice bratra „Mydliho“, který bude od ledna kreslit návrhy na odznáčky, a „Ibiška“, který bude testovat kvalitu piva a prostředí pivovarských hospůdek. Pak se stalo něco zcela nečekaného. Salonek se proměnil v aukční síň a Miloš počal dražit tři obrázky, které jeho bratr namaloval. Očekával, že za ně získá maximálně pět stovek, které Tým Pivní stopy věnuje do pražské zoologické zahrady jako sponzorský dar na nějaké zvířátko. Vyvolávací cena za každý obrázek byla pouhá stokoruna. Nakonec se za tři obrázky vybrala částka téměř dva a půl tisíce. Tu pak ještě pětistovkou navýšil sám autor obrázků „Mydli“. (Poznámka TPS: v dražbě se vybralo 2180kč a Mydli přispěl dalšími 500kč, celkem tedy 2680kč)

Po celý den nás provázel vtipnými fakty z krátkého, leč bouřlivého života básníka Karla Hynka Máchy, Hans Kimmler. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého a patří mu veliký dík, neboť bez něho by tato trasa nebyla tou, kterou nakonec byla. Už teď se nejen já, ale všichni ostatní, těšíme na další nezapomenutelné zážitky a skvělý den s Týmem Pivní stopy.
Všem pivním stopařům navždy věrný Pudl