Desatero rodičovských poznatků z části Pivní stopy: „Starou Prahou pivovarskou“
- Využijte adventní neděle k procházce centrem Prahy a dejte si za cíl navštívit pivovary. Budete se moci ALESPOŇ těšit na zasloužený odpočinek po vydatné procházce a ten pocit vás třeba bude v té zimě hřát.
- Na nábřeží vyzkoušejte nakrmit velké hejno racků. Děti se budou radovat a vy s nimi. Do té doby, kdy zjistíte, že v dětství vám toto jako adrenalinová činnost fakt nepřišlo. Doporučuji brýle sebou! Rackové mají ostré zobáky.
- Kupte si na slevovém portálu palubní jízdenky pro adventní plavbu po Vltavě a užijte si ji! Zažijete určitě milý a nevšední zážitek, který potěší. Pominete fakt běžného bordelu, který po dětech na místě zůstane. Protože vy loď luxovat nebudete.
- Pokochejte se vánočně vyzdobeným Staroměstským náměstím a promasírujte řádně svaly! Co není v hlavě, musí být v nohách. Stará pravdivá pravda.
- Smiřte se s faktem, že z vás prostě mistr orientačních soutěží nebude. Když holt nemáte smysl pro orientaci zabudovanou v mozku, tak vám žádná mapa nepomůže. Byť by se i GPS navigace snažila sebevíc.
- Čím více dětí máte, tím robustnější kočárek si pořiďte. To nádherné zjištění, že kočárek uveze mimčo a současně i starší dítko - co ho bolí nožičky, je k nezaplacení. S úlevou budete moci ulevit svým zádům.
- Zajímejte se o památky! Znáte například tak známou sochu čůrajícího chlapečka? Děti jsou velice kulturní tvorečci. Dají vám toto zátiší okusit nečekaně i na Staromáku při vaší siestě s klobáskou ze stánku.
- Dopřejte chlapovi těch několik půllitrů pivka přímo z pivovarů. Velká trpělivost s „rýpající“ manželkou a „živelnými“ dětmi stojí za tu odměnu.
- Jezděte vlakem s rusky mluvícími občany. Děti baví poslouchat cizí hovory, kterým nerozumí.
- Nesdělujte dětem zbytečně fakt, že s alkoholem v krvi nemůžete řídit. Je to nečekaná zbraň v jejich rukou, kterou by na vás mohly později vytasit. Nehledě ke strachu z bezelstného informování uniformovaného občana, při případné dopravní kontrole.
A pamatujte! Vánoční svátky jsou sice na „palici“, ale s dětmi je velice brzy vše zapomenuto. Užívejte si tak svých dětiček a vlečte je ze všech sil přeplněnými uličkami staré Prahy. Ty vzpomínky a dojmy za to stojí. Vánoční Praha je prostě krásná a jedinečná!
A proto jsem Vám připravila...
Tip na to, „Jak si vychutnat Vánoční Prahu a nasát přitom atmosféru zdejších pivovarů.“
Máte rádi atmosféru Vánoc se vším, co ji provází, nebo se raději snažíte spárům Vánočního ducha vymanit? Předvánoční vycházka do pražských pivovarů vám nabízí řešení pro obě možnosti. Jednak totiž můžete slavnostně vyzdobené centrum s hromadou stánků a lidí nasávat s nadšením až do morku kostí a nechat se unést Vánoci, kterými to tu vyloženě žije. A pokud se raději někam zašijete, tak je určitě jedinečná možnost navštívit místní pivovárky a projít si tak trasu „Starou Prahou pivovarskou“. V pivovarech se vyloženě s Vánoční tématikou nesetkáte. Dáte si pár nevšedních piveček a hned budete veselí spolu s ostatními nadšenci. Pak už vám vytrubování koled ze všech stran bude nejspíše fuk.
My jsme si část této trasy naplánovali s dětmi na první adventní neděli. A tak vám můžeme tento tip vyloženě doporučit a popsat, jak to vlastně probíhalo...
Jelikož máme malé děti, tak je pro nás prožívání Vánoc momentálně na středobodu vesmíru. Znáte to. Bude chodit Mikuláš s čertem a andílkem, Ježíšek zavalí stromeček dárky a děti budou blahem bez sebe. Ráďa už se hrozně těší a ten nejmenší vůbec neví, co ho čeká. A tak když jsem objevila na slevovém portálu „Adventní plavbu po Vltavě“ neváhala jsem ani chviličku a hned dva palubní lístky zakoupila.
Do centra jsme se dostali vlakem z Říčan.
Přeci jen parkování v centru není žádná slast a cenová hitparáda. Pak metrem na Staroměstskou a hurá ke břehům Vltavy za loděmi. Sebou jsem z domova vezla sáček s rohlíky. Díky tomu jsme zažili nevšední zážitek z krmení racků. Určitě doporučuji i dospělým. Chvílemi je to jak z hororu, když nad vámi létá velké hejno racků, které se rve o každý kousek pečiva. Rackové vám létají nad hlavami a chytají kousky v letu nebo spíše v náletech na vás. Chvílemi to byla fakt legrace a chvílemi trochu strach.
Poté jsme šli k lodi Portos, která tu už kotvila. Paluba lodi byla nádherně slavnostně vyzdobená. Radimek se těšil a byl fakt moc hodný a Štěpánek spinkal v kočárku. Co víc si přát. Rodiče si zatím užívali pohody a klidu.
Na stolku nás čekalo vánoční cukroví a dostali jsme ještě svařáčka a kakao. Personál tu byl nadmíru ochotný a milý. Dostalo se nám i vyprávění o Praze a Karlově mostě, pod kterým jsme proplouvali, a poté jsme si vyslechli řadu vánočních koled. Byl to pro nás opravdu zážitek. Protože pod Karlovým mostem jsem ještě nikdy na lodi nejela. Několikrát jsme vyběhli i na střechu lodičky. Byl už ale dost mráz, takže u svařáčku dole to bylo lepší. Takže pokud se Vám podaří tuto akci sehnat, určitě jděte do toho. Máte tu své soukromí a pohodlí a ten zážitek stojí za to. Tedy pro vás určitě. Pro personál jsou hosté jistě již tou méně milou záležitostí. Pod naším stolem se díky Štěpánkovi, který se probudil v polovině plavby, jaksi nahromadila spousta drobečků a zbytků z cukroví. A na stole se nám jaksi pomačkaly ubrusy a rozházelo umné vyzdobení. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem venku s velkým údivem zjistila, že Ruda zatáhnul ze stolu všech šest dárečků – dárkově zabalené malinké zvonečky, co byly přichystané u každé židle. My byli jen tři. No jo no, co byste chtěli od Čechů. Hamty hamty.
Po této skvělé plavbě jsme se vydali na Staroměstské náměstí s tím, že odtud se vydáme do pivovarů, které se v jeho okolí nacházejí. Radimkovi se už nechtělo chodit a tak se s ním Rudík dřel a nosil ho na ramenou, případně jsem ho nacpala k malému na kočárek. Na Staromáku jsme se mrkli na stromeček a vydali se s nadšením do prvního pivovaru. Do téhle chvíle probíhalo vše za té nejlepší nálady. Ačkoliv trošku promrzlí, tak spokojení...
Pak však nastalo naše běžné bloudění ulicemi za daným cílem. I nyní nám, jako pokaždé, bylo tvrdě připomenuto, že máme orientační absolutní nesmysl a nevědouc, vydali jsme se na zcela opačnou stranu, než měli naše kroky vést. Nevím jak je to možné, ale i neustálé koukání do mapky v brožurce trasy, ani poté nastavení GPS navigace v mobilu, nám nemohlo absolutně pomoci. A tak se i rodilým Pražákům, po dvaceti minutách bloudění stalo, co se stát muselo. Byli jsme s nervama v háji! Radimek kňoural, že už nemůže a kdy už tam budeme. Unaveně jsme se střídali v jeho nošení. A ačkoliv jsem se snažila udržovat „happy“ náladu, i mé nadšení postupně povadalo, až po příkré hádce s Rudíkem povadlo docela. Zkrátka, ať chcete či ne, stejně se ve stresu dostanete na bod mrazu. Ono takové trochu chaotické pobíhání narvanými ulicemi s již mírně unavenými dětmi vás dostane a chvilku se zmítáte v pocitu beznaděje.
Jelikož jsme ale otrlí rodiče, které jen tak něco samozřejmě neskolí, dovedli jsme se později restartovat. Holt když musíš, tak musíš a dojedeš na rezervní síly. Tuto dovednost podle mého názoru získají hlavně lidé mající děti. Čím více, tím kvalitnější trénink nervů. No a když se nám podařilo najít první z vybraných zastavení – Minipivovar U Medvídků, už jsme se opět dovedli smát. Na pořízení fotky nám ale síly nestačily. Dali jsme si polévky, které nám stejně snědly děti a tak Rudíkovi zbylo hlavně to vytoužené pivko, které si určitě právem zasloužil! U Medvídků je to krásně útulné. Voní to tu sladem, i když možná až moc, a pivko mají dobré. Čepují tři druhy a určitě své návštěvníky nešetří. Mají světlou 13°, tmavou 14°a pak 24°. Prý tu vaří i nejsilnější pivo 33°. To už musí být něco. Ani drahé to tu příliš není.
No a tak jsme se vydali dál s tím, že se v dalším pivovaru najíme...
Dost pracně jsme se nakýblovali s kočárkem do malých prostor předního lokálu s výčepem a s úlevou usedli a vydechli. Pivovar U Valšů nám však vzápětí vyrazil dech docela. Po dotazu číšníka, zda budeme jíst, jsme přitakali s tím, že si nejspíš něco dáme. Alo: polívky za 80,- Kč a hlavní jídla nad 200,-Kč nám okamžitě naše plány vyvrátilo. A ještě než se číšník přišel optat, co si dáme k jídlu a pití, rozeřval se Štěpánek, který chtěl spinkat. Tudíž po tom, co jsem sotva dosedla, jsem se stejně musela opět nacpat do zimní bundy a vytratit se jak pára nad hrncem ven. Kluky jsem nechala u pivka v teplíčku a sama se vydala na obchůzku okolí. Díky tomu jsem zjistila, že tento pivovar se nachází kousek po proudu od kotviště, odkud jsme tak pracně a dlouho hledali cestu. To už jsem se mucela smát nahlas. Já jsem schopná zabloudit fakt všude.
No a pro naše, toho dne, poslední posezení, jsme si vybrali pivovar U tří růží. Dovnitř už šel opravdu jen Rudík s Radimkem a já se stále, už zmzlá na kost, procházela „romantickými“ uličkami Prahy. V tu chvíli už jsem je tak romanticky neviděla. Již podruhé jsem potkala nějakého blázna, který si mluvil nahlas sám pro sebe. Bála jsem se, aby mě nějak neotravoval jako některé kolemjdoucí. Obcházela jsem skupinu turistů stojících na chodníku u kostela a oblékala čepici a rukavice, které mi stejně slibovaly jen nepatrné zahřátí. Rudík si dal opět zasloužené pivko. Měli tu i dokonce adventní speciál. Je hezké, že tu své názvy piv rozdělují podle akcí a svátků, které se konají. Protože i „KK41“, který tu byl, ve svém popisku psal, že tu měli pivko k fotbalovému mistrovství.
Takže pro mě se stal výlet hlavně chozením po Praze. Ale Rudík si naštěstí přišel na své a moc jsem mu to přála.
Poté jsme se tentokráte krátkým úsekem objevili znova na Staroměstském náměstí. To už jsme se nad naším blouděním s Rudíkem lámali v pase oba dva. A protože jsme se v předražených pivovarech toho gáblíku nedočkali, tak jsme si dali tradiční klobásku na náměstí.
Takhle nějak vypadala naše rodičovská siesta: s čůrajícím prckem - uctívajíc tak rekonstrující se památník, a s klobáskou:
Cesta vlakem do Říčan proběhla naštěstí v poklidu. Děti zaujal telefonující Rusák, a když jsem Štěpánka chovala v náručí stojíc a udržujíc rovnováhu v jedoucím vlaku, tak ani moc neprotestoval. Po nalodění do auta a vyjetí, nás Radimek „rozsekal“ hláškou: „Maminko, ty přece nemůžeš řídit auto, když jsi měla víno!“
Jak je ten náš chytrolínek ale vnímavej! A tak jsem se mu snažila vysvětlit, že svařáček z lodičky už z maminky vyprchal a že řídit může.
