Pojďte s námi Pivní stopou...

...ať už šlo o jakoukoli dobu, člověk, potřeboval-li se zorientovat, orientačními body byly vždy hospůdky, hostince, krčmy a obdobná zařízení. Věhlas daných podniků, jejich hostinských a lahodného moku nám prostě utkví v hlavě vždy víc, než název ulice. Abychom se tedy ve světě nikdy neztratili, pojďme si rozšířit své obzory prostřednictvím sběratelské hry, jejímž úkolem a cílem je, seznamovat nás jak s hospůdkami a širokou škálou nejen českého piva, tak i se zajímavostmi, které by neměly uniknout naší pozornosti.

Turistika s pivním režimem...

S kočárkem po stopách - Hostivařská šance

    Desatero rodičovských poznatků z části Pivní stopy: „Hostivařská Šance“

  1. Když se ti trasa líbí, jdi ji klidně víckrát. Může se ti totiž poštěstit, že získáš pro tým nového člena. A to už za tu námahu stojí.
  2. Je zima a počasí hnus? Vezmi sebou jen jedno dítě a zneužij babičku.
  3. Nechceš se stát v mrazivém počasí rampouchem? Vtrhni do lokálu zmrzlá jako ratlík spolu se zmrzlým a mrzutým dítětem v kočárku a máš vyhráno. Ostatní velice rádi zaplatí a vydají se dál na cestu.
  4. Čím více chlapů kolem sebe máš, tím větší pohody se ti naskytne. Aneb, nemusíš se v nastalých terénových překážkách tahat s kočárkem.
  5. Chceš si v klidu pokecat s ostatními u stolu? Uspi dítě v kočárku. Pokud máš sebou jen jedno, nic ti v tom nadále nebrání.
  6. Chybí ti na pouličních schodech eskalátor? Jdi pivní stopu s partou. Opět se můžeš spolehnout na kolektiv.
  7. Čím více piv chlapi vypijí, tím jsou povolnější. Dokonce i k takové činnosti, jakou je starost o malé dítě.
  8. Dortík + kafe v akci za 60,-Kč? Super. Obalení nervů se hodí. A že se jedná o Tiramisu? Ať! Dítku se bude dobře spinkat.
  9. Šeří se venku? Znamení, že už se bavíš příliš dlouho. Alarm bliká stop! Děti jdou do postýlek.
  10. Nechlub se moc tím, že nepiješ, protože řídíš. Na cestě zpět pak zjistíš, že jsi něco jako taxi.

Sjízdnost kočárkem: trasa vede zčásti po asfaltových chodnících, které s kočárkem pohodlně projedete. Část cesty, která vede lesem, je však také pohodlně průjezdná. V lese jsou totiž široké zpevněné cesty. Možná jen si trochu zašpiníte kočárek. Přeci jen jde o chůzi terénem. Trasa je určitě vhodná pro zdatnější maminky, které zvládnou výšlap kopcovitým terénem. Pokud s sebou ale máte chlapa, tak není co řešit = máte s sebou motor. Žádné schody do výčepů na trase nejsou. Takže pokud se nevydáte zkratkou kolem botiče, tak naprostá pohoda.

Pivní trasu v Hostivaři jsme šli nyní v lednu již podruhé. Jednak proto, že se nám tu moc líbí a hlavně také proto, že jsme měli tu možnost, jít ji s několika dalšími stopaři, což je vždycky legrace. A také že byla.

Jelikož se Rudík chystá na tříměsíční pracovní pobyt za velkou louží, s nadšením jsme se po Tomášově (Psycho131) výzvě pustili do zorganizování poslední společné pařby, pro tuto zimu. Podařilo se nám domluvit se ještě se dvěma kamarády, aby šli s námi. Takže jsme se na trasu vydali v pěti lidech plus jedno batole. Na začátku trasy neměl malý Štěpánek příliš náladu a v kočárku se mu nelíbilo. Ale i tak jsme zvládli návštěvu prvního pivního zastavení U Miliónu, kde jsme si pochutnali na výborných Svijanech. Mužské osazenstvo ochutnalo Svijanský máz 450 a 11°a já, jakožto matka, za celou trasu jen malé černé – Kněžnu. O to víc jsem si jí vychutnala.

Po bujarém seznámení jsme se naladěni vydali dál na trasu. Kluci pokračovali v popíjení pivka U Jeníčka. Mě toto posezení v teple dopřáno nebylo. Malý nechtěl sedět, ale chodit. Takže jsem se s ním sama vydala k přilehlému Botiči, kde jsem jej vypustila z kočárku. Vzala jej za ručičky a ťapali jsme sem a tam v trávě. Štěpánek se učil chodit a tak nastalo náročné období: chození za ručičky. Poprvé měl možnost dopodrobna prozkoumat přírodu a měl z toho radost. Dlouho jsme však venku nevydrželi. Mrzlo až praštělo a na dlouhý pobyt venku to fakt nebylo. Malý se ale prima unavil a rád si dal v kočárku mlíčko s tím, že bude spinkat. Zatímco já zamířila vyzvednout a trochu popohnat kluky sedící v hospůdce. Ty netrápilo, že venku mrzne, tak aby viděli rampouch, který se venku ze mě zatím stal, na vlastní oči.

Nicméně výhoda pánského osazení naší skupinky se ukázala posléze. Protože ono takové vyjití strmého kopce, který vede k prvnímu turistickému zastavení, je pro maminky dost náročné. Takže když to za mne vzal tatínek, tak jsem byla fakt ráda. V praxi vypadá výšlap do kolmého kopce s kočárkem tak, že spící batole je navzdory položení zádové opěrky do lehu prakticky téměř v poloze svislé. Na fotce je zachycen borec tatínek, který zdatně kopec zdolal.

I cesta dolů z kopce proběhla naštěstí hladce. Zvládla jsem ji dokonce já sama a to bez ruční brzdy, kterou na madle nemám. A tak naše další kroky mohly nerušeně vést krásnou přírodou v okolí Hostivařské přehrady. Jsme tu jako doma, protože jsme oba s Rudíkem v této části Prahy vyrůstali. Do další hospůdky, kterou byla hospoda Na Kačabce, jsme dorazili poněkud vymrzlí ale spokojení. Jen Radek se nechal slyšet, že by šel raději delší trasu. Štěpánek nadále spinkal, což byla naprostá paráda. Mohli jsme si tak všichni sednout ke stolu a dát si pivo. I když já pouze nealkoholické. O dobrou náladu nebyla nouze a bylo veselo. Dokonce za námi přijeli i limoges s Tukkym, kteří naši již tak výbornou náladu zpestřili svou přítomností. S jejich pomocí se nám do našich kruhů podařilo získat nového člena xradekc-ka., který si koupil zbrusu novou startovní sadu brožurek. Takže třikrát hurá! Doufám, že se k nám přidá i na dalších trasách. Čím více fajn lidiček, tím lépe. Ještě by to chtělo přemluvit nějaké mé kamarádky s kočárky a bude to super. V létě takové procházky s kočárky či s dětmi na kolech nemají chybu.

Ke konci posezení v této skvělé „žabí“ hospůdce se probudil i Štěpánek. Na fotce je notně rozveselený pyšný tatínek, dojatý svým synem.

Další „kočárková překážka“ nastala, když limoges vybral cestu zkratkou, do hospůdky Karolína. A asi proto, že tuto maličkost jaksi nedomyslel, ujal se snesení kočárku ze schodů společně s Rudíkem. Tady je jasně patrné, že čím více chlapů, tím méně se ženská nadře s kočárkem. Prostě pohodička.

V Karolínce jsme završili pro tento den pivařsky dosti náročnou trasu. Nálada byla opravdu bujará a tak pivo teklo ve velkém. Štěpánek koloval z ruky do ruky. Limoges s ním ťapal uličkou mezi vitrínami a ukazoval mu jejich obsah. Malému se zalíbil jeden dortík, který jsem si s ním neváhala dát „spolu s kafíčkem v akci“. Z čehož jsme měli docela legraci. Dortík + kafe za 60,- Kč = akční nabídka dne. Ale obojímu nebylo co vytknout.

Pak si malého pochoval také Tomáš alias Psycho131. Ujal se ho jako malého kojence, čemuž se malý vzpíral. Tudíž šel za další chůvičkou, a to Radkem alias "xradekc". Fotky fakt nemají chybu.

Kdekdo by řekl, že posezení u piva a chování batolete nejde dohromady. A přitom to tak pěkně funguje. Chlapi ztratí ostych a odhodlají se i k takovémuto činu, jakým je starost o malé dítě.

No a jelikož se čas již blížil k páté odpolední a venku byla tma jako v pytli, museli jsme se vydat do svých domovů. Radka s Tomášem J. jsem, jakožto jediná střízlivá, přiblížila autem k bytu a vyzvedli jsme si staršího Radimka u mé maminky, která bydlí poblíž. A pak již jen klasická cesta domů a do hajan.

Trasa Hostivařskou přírodou je moc hezká a hospůdky s vkusem vybrané. Posezení v nich je moc fajn. V letním období je venku i dostatek vyžití pro malé děti. Takže spokojenost pro všechny zúčastněné. Díky moc za trasu!

Připravujeme

  • PS162
    Říp na dohled!
    Startuje za 4 dny 7 hodin
  • PL027
    Stopařská věznice Alkotřas
    Startuje za 3 týdny 7 hodin