Ačkoliv, stejně jako v minulém roce, byla paní Zima v České republice milosrdná, a mráz, až na malé výjimky klesl pod mínus 10 stupňů, a sněhu bylo pomálu, těšili se nejen obyvatelé Prahy na jaro. Přesně čtrnáct dní před prvním jarním dnem, jasně modrá obloha a teplé předjarní počasí vylákalo obyvatele Žižkova, nespočet pejsků, dětí a jejich páníčků a rodičů do parku Parukářka, kterému snad stále ještě hrozí zástavba.
Opět jsem se na tento den, kdy jsem se měl setkat s partou vynikajících přátel a milovníků pivního moku velice těšil, takže jsem na smluveném srazu byl první. Krátce po 14 hodině se pak otevřely vchodové dveře restaurace Olše, a dovnitř se hrnuli pivní stopaři, v čele s Dušanem, Lucií a Milošem. Nechyběl „Ibišek“, „Kulháč“, „“Mydli“ ani „Psycho 131“, pak dorazila i Radka, Ivanka, pan Šafránek „Zelený“ z Berouna, a dalších asi osm známých tváří. Z aktivních členů snad chyběli jen: „Vlčák“, Karel, „Rudík 83“ a „Sazba“. Proto jsem si troufl pozvat hasiče Petra a Šárku s Jaruškou. Tak se nás nakonec sešlo sedmnáct.
Asi ve 14:40 hodin jsme se vydali po dvou rušných přechodech na Olšanském náměstí ke vchodu do protiatomového krytu Bezovka, pod parkem Parukářka. Velmi příjemný, vtipný, usměvavý a sympatický průvodce již na nás čekal. Od každého vybral poplatek ve výši 75,- Kč a my mohli vstoupit dovnitř. To, co jsme tam viděli, uchvátilo snad každého. Tiše jsme zavzpomínali na dobu nedávno minulou, na léta totalitního – bolševického režimu od roku 1948 do roku 1989. Bylo zde k vidění vše: dobové fotografie, figuríny v maskách a uniformách, plakáty, zbraně, rezavé sudy z Temelína, zařízení protiatomového krytu, a celá řada jiných zajímavostí, až nás z toho mrazilo v zádech. Průvodce nám mimo jiné prozradil to, co snad nikdo z nás dosud nevěděl. A sice, že jména Stalin, Lenin a Žižka byly jen přezdívky. Kupříkladu Žižka tuto přezdívku získal až po ztrátě jednoho oka, neboť znamená kulhavý, či na půl slepý.
Asi po hodině jsme vyšli opět do slunečného dne a pokračovali po vytčené trase k další osvěžovně, kterou byl dřevěný altán s občerstvením. Nejdříve si mnozí z nás vytvořili volný prostor v močovém měchýři, který záhy naplnili čerstvým pěnivým mokem. Pak jsme popošli dál a vyfotili se u „léčivého kamenného menhiru“. Jen o několik kroků dále, postavili se všichni na betonový plácek, kdy nám „Mokosh“ rozdala tužky a papírky, a „Tukky“ kladl záludné otázky. Našim úkolem bylo, napsat jen číslo, které přísným pohledem kontrolovala Lucie. Ten, který měl špatné číslo, musel opustit betonovou plochu. Jako poslední zde zůstal vítěz, kterým byl tak jako v listopadu 2014 „Ibišek“. Z úst Dušana padaly otázky, jako: kolik promile alkoholu smí mít řidič v České republice (0), kdy byl založen plzeňský pivovar Prazdroj (1842), v jakém století byla vystavěna Petřínská rozhledna (19), kolik kilometrů běžel maratónský běžec (42), jaké číslo má na dresu hokejista Jaromír Jágr (68), jaké číslo měla pivní trasa centrem staré Prahy (4).
Další zastávkou byla žižkovská Kozlovna, kde jsme se mnozí i najedli. Zde si vzal slovo pan Šafránek, který nás dojal svými slovy a drobným dárečkem Týmu Pivní stopy, které veřejně poděkoval za to, že pořádají pro své přátele tyto skvělé akce, na které zvou i jeho, ačkoliv není a nebude aktivním členem, co se týče soutěží a ve sbírání korunek.
Již za šera následovala druhá soutěž, kdy jsme na místo čísel psali písmena. Otázky opět kladl Dušan a Lucie nás přísně kontrolovala. Tentokrát zvítězil Tomáš. Otázky byly: iniciály našeho prvního presidenta (TGM), původní jméno Lucie Bílé (HZ), jakou nemoc měl pacient v písni Ivana Mládka „Zkratky“ (TBC), jak se značí obrázkové SMS, jakou zkratku má doktor přírodních věd (RnDr).
Už za tmy, vešli jsme do Bernard baru v Jeseniově ulici, kde už se na několika z nás viditelně projevovala společenská únava. Pak už zbývala jen poslední zastávka, kterou byla restaurace Záležitost, kde měli na výběr piva: Bernard – Humpolec, Prazdroj – Plzeň a Hubert – Kácov. Až sem kupodivu došla ještě kompletní parta. Dokonce byl mezi námi, sice jen několik málo minut, Rudík z New Yorku, byť jen prostřednictvím mobilu. Ač tu byl tak velký výběr pivních moků, ani jeden z nich však nenadchl Dušana, který po hodině navrhl, dojít mimo trasu ještě do hospůdky s pivem z pivovaru v Úněticích. Sem už šla jen hrstka deseti statečných: čtyřlístek Týmu Pivní stopy, Tomáš, Radka, „Ibišek“, pan Šafránek, „Kulháč“ a Šárka.
A co napsat na závěr, abych se neopakoval? To bude těžké. Nejde to jinak, než opět pochválit celý Tým za skvělou a dokonale vytvořenou trasu pro aktivní členy.
