Pojďte s námi Pivní stopou...

...ať už šlo o jakoukoli dobu, člověk, potřeboval-li se zorientovat, orientačními body byly vždy hospůdky, hostince, krčmy a obdobná zařízení. Věhlas daných podniků, jejich hostinských a lahodného moku nám prostě utkví v hlavě vždy víc, než název ulice. Abychom se tedy ve světě nikdy neztratili, pojďme si rozšířit své obzory prostřednictvím sběratelské hry, jejímž úkolem a cílem je, seznamovat nás jak s hospůdkami a širokou škálou nejen českého piva, tak i se zajímavostmi, které by neměly uniknout naší pozornosti.

Turistika s pivním režimem...

Očima Pudla - Stopařův pivní kemp

Stojím teď před nelehkým a poměrně náročným úkolem: vlastními slovy co nejpravdivěji (tak, abych nikoho neurazil, nepomluvil, nepoškodil, či nenaštval) popsat to, co jsem na vlastní oči viděl a zažil. Mám vážné obavy, že se to ani slovy na papíře nedá barvitě popsat, neboť zážitků a překvapení byla celá řada, a já navíc do dnešních dnů ani ve snu netušil, co v jednotlivých aktivních stopařích a jejich příznivcích dřímá, ani jak se umí bavit, a jak se rozparádí, když jim v krvi putuje větší množství piva.

Začnu tím, že jsem velice litoval (a to nejen já) toho, že mezi námi nebyli: Karel KUPKA, „KRAUSÍCI“ a další aktivní stopaři, co se umí bavit a mají rádi legraci, kterou nezkazí. Ač se jednalo v pořadí již o šestou velkou akci, na kterou byl vydán Pamětní list a kdy se krom konzumace pěnivého moku také soutěžilo, byla tato akce Týmem Pivní stopy opět do detailu řádně promyšlena a její průběh byl až na nepatrné chybičky naprosto perfektní. Poprvé jsme byli na společné akci déle než jedno odpoledne, a poprvé se společná akce konala mimo území Prahy. Byl to náročný víkend, pouze pro silné jedince, kdy naše břicha (smích), žaludky (jídlo), ledviny a játra (chlast), prodělaly zatěžkávací zkoušku.

Akci předcházelo mnoho příprav a usilovné práce celého týmu PS. Nejdříve tu byl skvělý nápad: Stopařův kemp, pak nabídka s pronájmem chalupy v obci Rybniště v Lužických horách, a volný víkend (první říjnový). Teprve pak se musel každý závazně přihlásit (stylem kdo dřív přijde, ten dřív mele), neboť kapacita lůžek byla omezena jen na 15 – 20. Pak už jen to, že každý účastník by měl být oděn ve stylu trampingu, mít spací pytel, výbavu do přírody a z kilogramu mletého masa upečenou sekanou, která se první večer bude hodnotit o ceny, a bude součástí první soutěže zvané „PIVNÍ CHUŤ“, a hlavně vlastní půllitr.

Psal se pátek 2. října 2015, a hromadný odjezd z Prahy se konal krátce po 17 hodině z Černého ulice na Praze 8, odkud jela dvě osobní vozidla a tranzit. V cíli už na nás čekal Radek s Míšou, jejími rodiči a majitel chalupy. Z vozidel se postupně vypotáceli ostatní: Miloš „limoges“, Dušan „TUKKY“, Lucie „MOKOSH“ s Niouškem, „Mydli“ s Kamilou, „Čárlie“, řezník Roman FUK, Radka „RADLÍK“ (její bratr František dorazil později), Petr „KULDA“, novomanželé Tomáš „PSYCHO 131“ a Lucie „LUCIFERKA 87“, a nakonec já „PUDL“. Sotva jsme se ubytovali, do společenské místnosti se doneslo celkem jedenáct vzorků sekané, označené čísly. A každý z nás měl za úkol čísly od jedné do pěti ohodnotit vzhled, vůni a chuť. Deset vzorků sekané bylo domácích, jen jedna z řeznictví v Písku. K tomuto podvodu se během soutěže přiznal Miloš. Tři ze vzorků (včetně mého) byly téměř vyřazeny ze soutěže, protože to prý byly rolády, plněné párky, vejci a hráškem. Ty bohužel neměly šanci na lepší umístění.

Zábava pokračovala nejen při konzumaci dvou naražených sudů s pivem: Krakonoš z pivovaru Trutnov a Prazdroj z Plzně, údajně exportní pro Německo. Jednotná cena byla velice lákavá = 16,- Kč a každý si udělal křížek do svého Pamětního listu, neboť si ho také sám čepoval. Již během další hodiny nastala další soutěž, a to s názvem „TRAMPŮV SONG“. Dušan postupně pouštěl deset songů, kdy se měl určit název skladby. Aby to však nebylo tak jednoduché, reprodukce byla puštěna obráceně a trvala jen jednu minutu. A songy byly v tomto pořadí:

a) Honza Nedvěd = Stánky, b) Bedna od whisky, c) Michal Tučný = Pověste ho výš, d) Walda Matuška a Olinka = Tisíc mil, e) Michal Tučný = Sedmá kavalérie, f) Jarek Nohavica = Když mne brali za vojáka, g) Pavel Bobek = Lásko, mne ubývá sil, h) Karel Kryl = Bratříčku, zavírej vrátka, i) Jaroslav Uhlíř = Severní vítr, j) Honza Nedvěd = Na kameni kámen.

Myslím, že v této soutěži neměl nikdo víc než devět správných odpovědí, jako já. Deset neměl nikdo.

Pak nastala volná zábava a ještě před půlnocí byla vyhlášena další soutěž, tentokrát s názvem: „PIVNÍ CHUŤ“, kdy se v prvním kole hodnotila barva, vůně a chuť ze tří vzorků piv a ve druhém kole ta samá piva, jen v jiném pořadí. Zde měl plný počet bodů snad jen „Čárlie“. A opět nastala volná zábava, kdy Miloš vyndal z futrálu kytaru a začal hrát i zpívat, což bylo nejen pro mne překvapení. Jednotlivci však počali postupně odpadávat. Já sám vydržel kupodivu až do čtvrt na tři. Ti poslední prý šli spát s Milošem a Dušanem, až kolem půl páté.

V sobotu 3. října se vstávalo kolem deváté, a oproti večeru byla k snídani kupodivu opět sekaná. Jen já šokoval přítomné domácí bábovkou, do které jsem dal kokos a rum a na kterou se všichni vrhli jako sršni. „Mydli“ dokonce navrhoval místo Nobellovy ceny – pět korunek do mého Pamětního listu. Jeho návrh, ač byl podpořen Milošem a osmi z přítomných, však přes Dušana a Lucii neprošel. Krátce po desáté, vydalo se čtrnáct stopařů (krom Michaly) na pěší túru k vlakovému nádraží, odkud jsme se díky výluce dopravili do Krásné Lípy autobusem. Zde jsme navštívili místní pivovar Falkenstein. Zde se i při konzumaci piva a polévek ujal další soutěže Miloš. Soutěž měla název: „STOPAŘOVA MAPA“. Opět se kladlo deset otázek a úkolem všech bylo, zakroužkovat správné místo:

1. Ve kterém městě se každoročně koná „dočesná“ (Žatec), 2. Kde se koná „trampská porta“ (Plzeň – Lochotín), 3. Kde se vaří pivo „Zubr“ (Přerov), 4. Odkud vyjížděl vlak v písni Jarka Nohavici (Český Těšín), 5. Ve kterém městě byl vynalezen kostkový cukr (Dačice), 6. Ve kterém městě je vyhlášená restaurace Masné krámy (České Budějovice), 7. Ve kterém pivovaru se vaří pivo „Ježek“ (Jihlava), 8. Který pivovar používá známé logo „Kdo umí, umí!“ (Velké Popovice), 9. U kterého města je tak zvaná Foglarova zátoka“ (u Ledče nad Sázavou), 10. Ve kterém pivovaře pracoval Václav Havel (Trutnov).

Pak se vydali po budoucí plánované pivní stopě, přes Kyjovské údolí, kde byla druhá zastávka v penzionu Křinice. Zde nás uvítal asi dvoucentový majitel rómské menšiny, který nám s politováním oznámil, že je uvnitř uzavřená společnost, neboť se zde konají křtiny. A tak jsme si po dohodě s majitelem dali venku na zahrádce každý po jednom pivu Máz ze Svijan a hbitě se vydali na další pěší úsek do obce Kyjov, kde se však zastavili pouze v jedné ze dvou plánovaných hospůdek. Tou vynechanou byla Kyjovská terasa, z časových důvodů, kdy jsme se měli do posledních dvou zastávek opět přemístit autobusem. A tak jsme si v chatě Na Fakultě dali v rychlosti jen malé pivo Zlatopramen. Já se zde setkal s několika turisty a značkaře z místního odboru KČT, se kterými se dal do řeči i Miloš, „Mydli“ a Dušan, který jim dokonce zaplatil pivo a poděkoval za vzorně značené trasy v okolí.

Ve 14:15 jsme se přemístili do obce Doubice, kde na jednom místě byla Doubická Stará hospoda a galerie dřevěných soch. Zde jsme měli zamluvený celý salonek. Opět při konzumaci jídel a pití vyhlásil Miloš další dvě soutěže, a to“TRAMPSKÝ KVÍZ“ a „TRAMPSKÁ VÝBAVA“. Z kvízu si však toho moc nepamatuji, neboť jsem uhodl jen polovinu z deseti otázek:

a) Co je vyobrazeno vpředu na pětikorunové minci (Karlův most), b) Na jaký hudební nástroj hraje postava na mariášové kartě „zelený svršek“ (bubínek), c) Ve kterém pivovaře byl natočen film „Postřižiny“ (Dalešice).

Ve druhé soutěži pak musel každý z nás sdělit, bez čeho se správný tramp neobejde. A tak bylo řečeno celkem patnáct věcí:

1. nůž, 2. KPZ, 3. sekerka, 4. zápalky, 5. celta, 6. čutora, 7. kytara, 8. alkohol, 9. spacák, 10. baterka, 11. ešus, 12. salám, 13. kotlík, 14. kondom, 15. klobouk.

Tato záludná otázka však měla druhé pokračování, ke kterému došlo až v den odjezdu, kdy bylo celkové vyhodnocení celého víkendu, což málokdo z nás očekával.

Po konzumaci a prohlídce skanzenu, kdy se Miloš u baru silně společensky znemožnil (naštěstí bez přítomnosti své choti), kdy do sebe otočil několik panáků, spěchali všichni na autobus, který měl jet v 16:20 hodin. Nejen pro Radka přijela autem Míša. Ta se nabídla, že odveze znaveného Miloše v mém doprovodu zpět do Rybniště. Ten, sotva se nasoukal do vozu, však dojel jen k zastávce autobusu, kde se rozhodl vystoupit a s ostatními jet autobusem. A tak si na jeho místo sedl Petr s Františkem, kteří se nechali dopravit jen k Vápence, odkud došli přes úpatí Širokého vrchu pěšky.

Na pořadu byl táborák, kdy se opékaly špekáčky, sotva dorazila skupinka stopařů od autobusu, kdy však chyběli: Lucie, Dušan, Kamila, „Mydli“ a Nioušek. Ti dorazili z nádražní restaurace až za tmy. Miloš, který zcela nečekaně vystřízlivěl, zahájil další soutěž s názvem „STOPAŘŮV VRH“, dokud bylo ještě vidět. Soutěž však s vrháním tak zvaných „šavlí“ po konzumaci přemíry alkoholu neměla pranic společného. V soutěži se jednalo o to, třemi lehkými polystyrénovými kostkami shodit všech deset prázdných plechovek, asi ze tří metrů.

Když už byla tma, na hodinkách téměř jednadvacet hodin a i u ohně bylo chladno, šlo se opět dovnitř, do společenské místnosti, kde byla volná zábava při konzumaci (převážně) piv, až do doby, co Dušan s Lucií nevyhlásili další soutěž. Ta měla název: „STOPAŘ JAKO POLENO“. Šlo o logické myšlení a velké soustředění nad dvaceti fotografiemi, kdy se musely dát k sobě fotografie s čísly k fotografiím s písmeny. Aby smysl soutěže každý pochopil, ukázal Dušan dvě fotografie mimo soutěž. Na jedné z nich byla dopravní značka: „přikázaný směr jízdy vlevo“ a na té druhé „dvě šavle“. Výsledek byl ten, že měl soutěžící určit a napsat: „Levý jako šavle“. A tak si během další hodiny nad fotografiemi namáhalo jedenáct soutěžících své mozkové závity. Správné odpovědi nakonec byly:

foto 1. stádo koz + foto D. tři vozy = kozy jako vozy, foto 2. tlustý rozvalený chlap + foto H. vepř = tlustý jako prase, foto 3. opilý spící bezdomovec + foto B. mapa severní Evropy = spitý jako Dán, foto 4. půllitr s pivem + G. tři křeny = pivo jako křen, foto 5. různé vyobrazené bankovky + C. pouta (želízka) = peněz jako želez, foto 6. hromada cukrové třtiny + E. telátko sající mateřské mléko = sladký jako cecek, foto 7. složená slepecká hůl + F. patrona = slepý jako patrona, foto 8. ženský zadek + I. kůň = prdel jako valach, foto 9. IQ + J. rozhlasový přijímač = chytrý jako rádio, foto 10. herec Petr Rychlý + A. blesk = Rychlý jako blesk

Když byla tato náročná psychická soutěž za námi, na řadě byla poslední soutěž s názvem: „ČÍŠNICKÝ UM“, která byla zaměřena na zručnost a rychlost. Na těžký litinový tác se umístilo sedm lehkých prázdných plechovek od piva. Soutěžící měl onen tác vzít pouze do jedné ruky, obejít celý dlouhý stůl, sedmi hostům postavit na stůl plechovku, napsat jednou rukou text: „Pivní stopař“, z klavíru sebrat kelímek s nedopitým pivem, a ten předat Milošovi do ruky. Komu však spadla plechovka na zem, tomu se přičítalo deset vteřin, To se však povedlo jen Radkovi. Nejrychlejší byl Roman, který to dokázal za pouhých 26 vteřin. Já to stihl za 45 vteřin a jen díky Radkovi nebyl poslední.

Ačkoliv nejen Miloš po celý den hlásal, že se dnes půjde spát dříve, tento slib nebyl dodržen. Nastala volná zábava, která se krátce po půlnoci zvrhla v něco neuvěřitelného, že nejen mne lezly oči z důlků.

S kulturní vložkou přišli „ABSOHOLICI“, kdy donutili všechny z nás zpívat mnohaslokovou písničku: „My jsme muzikanti, co umíme hráti“ se silně vulgárním textem. Pak už nevím, kdo s tím začal, ale otevřela se kouzelná skříň, kde bylo několik paruk, brýlí, klobouků a několik dalších rekvizit. Ty si jednotlivci navzájem půjčovali a po každé následovala mohutná salva smíchu, kdy břišní svaly pracovaly, a jizvy na těle praskaly. To se bohužel nedá slovy nijak vyjádřit, takže si musíte počkat, až fotky budou zveřejněny v Galerii Picasa. Nejdříve byl řezník Roman vyprovokován Radkou k tanci, ten se však příchodem Dušana zvrhl v něco neuvěřitelného. Erotické pohyby jako z filmu Hříšný tanec nebo Pomáda, kdy byly jednotlivé páry vylučovány z parketu. Řev však stále narůstal i dávno po půlnoci, kdy rozparáděný Miloš vzal do ruky kytaru. Spolu s Dušanem a Radkou tvořili hudební trio a zpěv přerušovala Míša, která vymýšlela stále nové a nové převleky. Paruky jsem pak nebyl ušetřen ani já, ba ani Lucie, která seděla tiše s fotoaparátem na krku s Niouškem v klíně, vše jen mlčky pozorovala a kroutila hlavou, jako-by poprvé viděla Miloše a Dušana takto rozparáděné. Já se jí pak jen tiše zeptal, nikoliv s úmyslem přilévat olej do ohně, slovy: „Tak tohleto máš Lucko doma? To je děs, co z lidí udělá přemíra alkoholu.“

Opět jsem však nevydržel až do konce, jen z vyprávění vím to, že někdy k ránu vtrhla do místnosti Míša a požádala rozjařený dav, aby se ztišil. Pak se u nás v pokoji odehrála jiná show, kdy díky mému chrápání odešel z pokoje chudák „Čárlie“ a ustlal si v malé dětské postýlce na chodbě, poté co se pokoušel usnout dole u televize. Poškozený ušní bubínek však měl i Roman, který se pokoušel spát v opačném pokoji s osmi lůžky, kde jsme nakonec zůstali jen my tři. Jediný Miloš měl pochopení, a proti mému chrápání jen dodal, že spánková apnoe je nebezpečná nemoc.

A byla neděle 4. října, kdy jsme se celé dopoledne postupně scházeli venku u ohniště. Nejdéle spal František (bratr Radky), který nebyl k vzbuzení ani v poledne. Vše bylo vyklizeno, naloženo ve vozidlech a už se jen čekalo, až budeme komplet. Lucii jsme uhradili škodu za trička brožurky, nocleh a jízdné v autobuse. Pak mezi nás přišel Dušan a do našich listů přidělil poslední korunky za důkaz, kolik kdo má u sebe věcí z patnácti vyjmenovaných, které má mít správný tramp, což bylo pokračování již zmíněné záludné otázky. Teprve pak bylo vyhlášení vítězů, kdož získali největší počet korunek. Na třetím místě jsem byl kupodivu já s „Mydlim“, druhý byl Radek a absolutní vítěz Roman. Ten byl pak „Mydlim“ nazván: „šprtem Krhounkem“.

Tak jako vše krásné, tak i tento první víkend pivních stopařů utekl jako voda v rozvodněné řece. Všem se moc líbil, opět byli všichni nadšení a spokojení a už nyní se těší na další setkání nejen s aktivními stopaři, co soutěží a sbírají korunky, ale i ostatními příznivci, kteří chtějí jen přijít na jiné myšlenky, na čas se osvobodit od všech starostí a strastí, a strávit krásné chvíle nejen s milovníky pěnivého moku ale partou opravdových přátel, co mají smysl pro humor.

Váš PUDL

Připravujeme

  • PS162
    Říp na dohled!
    Startuje za 4 dny 6 hodin
  • PL027
    Stopařská věznice Alkotřas
    Startuje za 3 týdny 6 hodin