Očima Pudla - Plzeňské dobrodružství východním směrem (PL014)

V pořadí již čtrnáctý Pamětní list a tím i čtrnácté putování po hospůdkách, tentokrát ale jen po pivovárkách, konalo se na Apríla v neděli 1. dubna 2017. Opět se tohoto výletu zúčastnili téměř všichni aktivní pivní stopaři, doplněni několika novými tvářemi. Krátce před sedmou ranní, sešlo se nás na zastávce autobusů Student Agency u konečné metra trasy B Zličín celkem dvaadvacet. Autobus tak byl do poloviny zaplněn pouze pivními stopaři. Jen namátkou mezi nejznámějšími tvářemi nechyběyi: manželé Lucka a Tomáš PAPEŽOVI, manželé Ivanka a Rudík KRAUSEOVI, „FUK“ s manželkou a dcerou, Radka HANUŠOVÁ, „FANTOMAS“, „JAJUŠ“ a „MLEJŇAS“, „PUDL“, z řad nováčků: Zdeňka, Petr, Jirka, „LENDA“, „STENLY“, otec Miloše CIDLINY a tříčlenný tým pivních stopařů (Dušan, Lucie a Miloš), bohužel bez pudlíka Niouška, který byl doma marod. I pejskové mají lidské neduhy, jakými je zablokovaná páteř, čili „houser“.

Cesta po dálnici D5 vesele ubíhala a za necelou hodinku jsme přistáli v Plzni. Sotva jsme vylezli ven z autobusu, konalo se první společné fotografování a kratičký přesun, sotva sto metrů na zastávku městské hromadné dopravy. Zde jsme asi dvacet minut čekali na spoj autobusu linky číslo 28 do předměstí Plzně zvané Újezd. Od plzeňského nádraží, kam z Berouna dojel, již v autobuse seděl třiadvacátý účastník výletu – pan Toník „ZELENÝ“ ŠAFRÁNEK, mající tak jako vždy úsměv ve tváři a veselou náladu. Všichni jsme se navzájem srdečně přivítali a náš hluk se nesl až k řidiči. Jízda autobusem trvala asi 11 minut. Přesné místo vylodění sledoval Toník, který pak na celý autobus zakřičel: „Pivní stopaři, vystupovat!“

Řidiči, který už tak byl mírně nasrán, že musí sloužit veřejnosti i ve svátek, kdy ještě navíc od rána hřálo a svítilo sluníčko, se viditelně ulevilo. Sotva jsme se ocitli opět svými nohami na pevné zemi, Toník zavelel a určil nejkratší směr do našeho prvního cíle, který byl v ulici Pod Rozhlednou na soukromém pozemku minipivovárku U Lenocha. Majitel nás již očekával, jen nečekal, že nás bude tolik. Nenechal se však vyvést z míry a všem přítomným ochotně rozdal plastové kelímky, do kterých po chvilce z měděného džbánu rozléval jeden ze tří pěnivých pivních moků vlastní výroby. Během konzumace rozdala Lucka Pamětní listy a během následující čtvrt hodinky zahájil Miloš první část soutěžních otázek. Ty se týkaly převážně znalostí města Plzně formou testu, kdy každý z nás musel viditelně ukázat jedno ze tří písmen: „A“, „B“ nebo „C“. Ptal se kupříkladu, kde se nachází nejvyšší kostelní věž, kde je největší spilka, kolik procent alkoholu má fernet z likérky Božkov a která hokejová legenda se narodila v Plzni.

Čas však rychle letěl, a tak sotva jsme dopili poslední doušek piva a Lucka zaplatila za všechny přítomné asi osm stovek za konzumné, museli jsme se vydat na další etapu dnešního pochodu, který měřil celkem 16 kilometrů. Tentokrát nás vedl Dušan. Toník byl daleko vzadu. Druhou zastávkou byl rovněž soukromý rodinný pivovárek, tentokrát doslova v garáži v obci Červený Hrádek s názvem Joe´s Garage v ulici K Fořtovně. Zde jsme měli o něco více času, a tak ochutnali celkem čtyři druhy velice dobrého piva a vyslechli si dlouhý a velice zajímavý výklad majitele.

Tentokrát jsem se od celé skupinky oddělil já, který s vědomím Toníka, co mne nasměroval, vyrazil jako první rychlým krokem do sousední obce Kyšice, kde stál na návsi hostinský pivovar Pod Lípou, který již jsem znal, díky autobusovému zájezdu KSPS (Klub sběratelů pivních suvenýrů) na podzim minulého roku. Řádně naplněný močový měchýř, hnal mne stále rychleji do vytčeného cíle, ač jsem cestou v lese již jednou vypouštěl. Tentokrát jsem ale rychlým krokem procházel mezi ploty rodinných domků, kdy na zahradě vždy bylo plno lidí, takže to nešlo. Do restaurace jsem proto hbitě vběhl málem se zárubněmi, v běhu pozdravil se slovy, že zde máme rezervaci a s vypětím posledních sil doběhl na záchod. Teprve pak jsem byl poslán do prvního patra do sálu a v klidu si objednal místní desítku. Netrvalo příliš dlouho a sotva jsem vypil polovinu piva, z okna spatřil první účastníky z naší party. Zde jsme si objednali piva a oběd. Personál však tento nápor absolutně nestíhal. Čas však nedovolil, abychom zde byli příliš dlouho, a tak Dušan zahájil další soutěž ještě dříve, než všichni řádně dojedli. Otázky byly tentokrát téměř neřešitelné, neboť se dotyčný ptal na to, kolik pivních plechovek se vejde na dálnici D-5 z Prahy do Plzně, nebo kolikrát se plechovka otočí na cestě z Prahy do Plzně.

Před námi byl nejdelší pěší přesun s plnými žaludky, terénem bez zdroje piva kolem vodní nádrže Ejpovice, po lávce k betonovým vodním tunelům a přes hráz nádrže Klabava až do cíle, který byl ve městě Rokycany v minipivovaru U Stočesů. Délka přesunu byla asi 8 km.
Ještě než jsme vyšli, nastala debata mezi týmem pivní stopy a Toníkem, kudy jít dál. Zda po předem vyznačené trase kolem vodní nádrže Ejpovice, což bylo viditelně delší, nebo dle Toníka, který navrhoval kratší cestu po silnici u obce Ejpovice. Nakonec zvítězila delší varianta dle týmu pivní stopy. Tvrdohlavý Toník tak šel po své zkratce po silnici zcela sám. Sotva jsme ušli asi dva kilometry, náhle se zcela nečekaně z lesa nad námi ozval Toníkův hlas, kterému se údajná zkratka jaksi vymkla z ruky. Připojil se k nám a společně došel až k betonovým tunelům, kudy v letech 1958 – 1974 protékala říčka Klabava odklonem, aby se v místě dnešní vodní nádrže Ejpovice mohla těžit ruda. Vejít do jednoho z tunelů se z nás odvážila jen nepatrná hrstka jedinců. Pak se od naší skupinky odtrhli manželé PAPEŽOVI, které tlačil čas, neboť v Praze měli ještě další rodinnou akci. Ze zastávky Klabava dojeli do Rokycan vlakem, kde se zastavili v minipivovaře U Stočesů s tím, že jakmile dopijí pivo, nejbližším vlakem se vrátí do Prahy.

Sotva jsme se vrátili zpět k lávce nad Klabavou, Toník prosadil další svou zkratku, po které jsme se již vydali všichni s touhou dát si už konečně další pivo. Z původní trasy jsme tak vynechali obec Klabava a po cyklostezce zamířili přímo k hrázi vodní nádrže. Pak už jsme šli pod dálnicí D-5 a podél železniční trati až ke státní silnici vedoucí do města Rokycany. Zde opět prosadil Toník, tentokrát velice odvážnou a nebezpečnou zkratku přes pole, násep a velice frekventovanou železniční trať, po které vlaky jezdí rychlostí až 160 km za hodinu. Tentokrát se naše skupina rozdělila na dvě poloviny. Když jsme zdolali asi dva potoky, krapet rozbahněný terén a železniční násep, Toník se podíval na hodinky a s ledovým klidem tiše sdělil, že by teď žádný vlak neměl jet. Přesto doporučil rychlý přechod přes frekventovanou dvoukolejnou trať z Prahy do Plzně. K několika překvapením došlo až v cíli, kdy jsme po absolvování nebezpečné Toníkově zkratce došli deset minut po skupince, co šla po silnici a navíc na nás čekali i manželé PAPEŽOVI, mající do odjezdu vlaku ještě hodinu čas na poslední otázky a vyhlášení vítěze celé soutěže.

Otázky kladl opět Dušan, protože Miloš byl již společensky mírně unaven. Tentokrát se soutěžilo tak, že za pomoci pěti indicií, měl každý z nás uhodnout plzeňského rodáka. První indicie vždy byla v podobě celého data jeho narození. A tak jsme postupně měli uhodnout známé osobnosti, jako: brankář Petr ČECH, bývalý šéf Národní galerie Milan KNÍŽÁK, herec Jindřich PLACHTA, výtvarník Jiří TRNKA a cestovatel Miroslav ZIKMUND. Pak došlo k vyhlášení tří nejlepších soutěžících, kdy se na prvních třech příčkách kupodivu umístili samí nováčkové:
1. pan Miloš CIDLINA senior s 68 korunkami,
2. „STENLY“ s 58 korunkami,
3. Jirka s 56 korunkami.

Dále se pak umístili ostatní: „PSYCHO131“ (54), „FUK“ (51), „LUCIFERKA“ (44), „PUDL“ (42), „FANTOMAS“, Petr a „ZELENÝ“ (40), „JAJUŠ“ a „MLEJŇAS“ a „LENDA“ (34), „RADLÍK“ (32), Zdeňka (30), „RUDÍK83“ (22).
Krátce po vyhlášení vítězů odběhli na vlak manželé PAPEŽOVI i Rudík s Ivankou. My ostatní až o hodinu později s tím, že si zašli na pivo ještě v Praze. Poslední kdo zůstal nad svým půllitrem zcela sám, byl Toník, který čekal na svůj osobáček do Berouna.
Závěrem se musím opakovat podobnou chválou celému týmu pivní stopy za vzorně a do nejmenších detailů vypracovanou trasu se soutěžemi, kdy ani po čtrnácté nepoklesla kvalita.

Účastníci akce vše rovněž zvládli v pohodě, bez problémů, ostudy, výtržností, se spoustou legrace v naprostém uvolnění, kdy se všichni nesmírně bavili a přišli na jiné myšlenky, než ty, co nás každý den trápí. Opět se moc těšíme na 10. červen, kdy se bude konat další společná akce s dobrými lidmi pohromadě.