Pojďte s námi Pivní stopou...

...ať už šlo o jakoukoli dobu, člověk, potřeboval-li se zorientovat, orientačními body byly vždy hospůdky, hostince, krčmy a obdobná zařízení. Věhlas daných podniků, jejich hostinských a lahodného moku nám prostě utkví v hlavě vždy víc, než název ulice. Abychom se tedy ve světě nikdy neztratili, pojďme si rozšířit své obzory prostřednictvím sběratelské hry, jejímž úkolem a cílem je, seznamovat nás jak s hospůdkami a širokou škálou nejen českého piva, tak i se zajímavostmi, které by neměly uniknout naší pozornosti.

Turistika s pivním režimem...

Stopařská věznice Alkotřas očima Pudla

Již po páté se sešla prima banda pivních stopařů o zářijovém víkendu sama v horské chatě na severu od Prahy. Po Stopařském kempu (2015), Stopařském sletu (2016), Stopařském pobytu P.S.Army (2017), Stopařské pivolympiádě (2018) se konala Stopařská věznice Alkotřas, tentokrát v obci Pernink a v blízkém okolí.

Obdobně jako v roce 2017 byli účastníci tříčlenným týmem pivních stopařů (Tukky, limoges a Mokosh), hrubým a přísným způsobem, se řevem a s udílením ostrých pokynů přivítáni hned v úvodu. Tentokrát však byli navíc po zádech mláceni obušky, podrobili se přísnému focení a před přijetím do jednotlivých cel podrobeni výslechu, včetně otisků prstů. Všem vězňům byl odebrán půllitr – nahrazen maličkým plecháčkem se jmény, vězeňská čísla se shodovala s počtem dosud získaných korunek a jednotlivé vězeňské cely byli v prvním patře, neboť v přízemí bydleli pouze bachaři. Já bydlel v třílůžkové cele se svými jmenovci: Rudíkem a Ivankou. Poprvé zde s námi na víkendu byli: Maple, Pivoplaz, Nesty a Sova. Celkem se nás tu sešlo i se třemi dozorci jednadvacet. Krom již zmíněných nechyběli: Zdenička, Pepino, Psycho, Radlík, Fantomas, Luciferka, Mydli, Zuzka, Ibišek, Jarka, Dr.Ječmínek a pudl Nio. Rudík se opět lišil od ostatních, neboť přišel v zeleném tílku a s papírovou maskou Jiřího Kajínka před obličejem, což vypadalo věrohodně. Však také foto s touto maskou zaslanou po internetu zmátlo několik věřících občanů České republiky, kteří ihned reagovali.

Letos musel každý donést karbanátky z půl kila mletého masa. Opět se konala tajná ochutnávka, kdy jednotlivé výtvory byly pouze očíslovány, a každý dostal deset nálepek, které po ochutnávce nalepil na nástěnku. Soutěž vyhrála Ivanka, která karbanátky měla v keramické misce s opečeným bramborem. Osazenstvo muklů bylo bachaři rozděleno do sedmi skupin, což se losovalo odznáčky. Pak se konala první část videostopu, kterou vedl Tukky. Hlučná zábava se táhla až do půl třetí, kdy šli spát jen ti otrlí, což byli: Tukky, Pivoplaz, Luciferka, Zdena a Rudík s Ivankou.

Sobotní budíček byl až v 8:00 hodin a snídaně se chystala od devíti. Opět bal formou bufetu, kdy nechyběly sýry, uzeniny, míchaná vejce, zelenina, jogurty, káva, mléko, mošt, pivo, čaj, rohlíky a chléb.

Krátce po snídani přišla Mokosh, která složila nádherný text písně: Starý muž pod bičem otrokáře žil:

„Tak už jsme se zase po roce sešli,
už nás mají, to je teda na mašli.
Do cely nás dali, to je bída jen,
my se prohrabeme ven!

Hlídají nás jako oko ostříží,
myslí si, že nás maj pěkně za mříží.
Stopař však hodně silná nátura je,
každý útěk vyhraje.

Kde maj dobré pivo, to je náš rajón,
každý správný stopař je pěkný kujón,
s každou svízelí si hravě poradí.
žízeň ho neodradí.

Páni dozorcové pusťtě nás hned ven,
slibujem, že vám pivo nevypijem,
dáme jenom hrnek, možná dva až tři,
vždyť jsme vaši stopaři.

V 10:30 před penzion U Matěje přijel malý autobus pro 20 osob (tak že Mokosh musela sedět svému choti Tukkymu na klíně). Minibus nás nejdříve dovezl do Jáchymova ke Štole číslo 1., kde jsme měli na jedenáctou hodinu smluvenou asi hodinovou prohlídku. Průvodce, který na první pohled vypadal jako můj bratr, byl velice příjemný a vtipný.

Pak jsme se přemístili do nově otevřeného pivovar Rudohor v Ostrově, kde nás ochotně provedl další velice příjemný průvodce. Po ochutnávce místního pivního moku jsme dostali vynikající guláš s čerstvě upečeným venkovským chlebem, o kterém se nám v Praze může pouze zdát. To jsme zapili pivem a po nákupu v kanceláři se opět minibusem přemístili k dalšímu rodinnému pivovárku Rýžovna u obce Boží Dar. Zde jsme při konzumaci piva měli vědomostní kvíz, kdy jsme dle černobílých obrázků museli poznat několik světových věznic, včetně Alkatrasu, Mírova, Borů a Ruzyně. Pak se celá skupina vydala na pěší pochod lesem zpět do Perninku. Jen tři lazaři: Pivopalaz, Maple a já se vezli autem. Večer se pak s mírným zpožděním konala druhá část videostopu. Před ním se však musela vyměnit vadná televize. Až do půlnoci se pak konala soutěž, kdy se každý z nás musel na přísně měřený čas trefit propiskou uvázanou na opasku špagátem do pivní lahve. Vítězem se stal Rudík s časem 5 vteřin a po něm Ivanka. Já byl kupodivu čtvrtý s časem 12 vteřin. Spát se šlo tentokrát asi o hodinu dříve.

V neděli byl budíček až v devět a snídaně až před desátou. Nikdo z nás však nečekal, co se bude dít dál. Tukky rozdal všem šesti trojicím po dvou prostěradlech a jeden tupý kuchyňský nůž. Úkolem nás osmnácti bylo, v čase pouhých 15 minut na tenké proužky rozřezat prostěradla a v daném čase je uzlíky spojit tak, aby se nerozvázaly. Potom se svázané proužky z prostěradel vynesly ven a nastalo poněkud obtížné měření jednotlivých délek. S nejdelším koncem došla Jarka s Pepinem daleko, až za kopec, div že nedošli až do sousední obce. Já s Ibiškem a Zuzanou byli předposlední, až na páté pozici, protože jsme bohužel zazátkovali, nebyli nikterak sehraní a v závěru boje měli čtyři volné konce pruhů z prostěradel. Krátce před polednem bylo celkové vyhlášení vítězů za celý víkend ze všech her, soutěží a kvízů. Ač se to zdálo všem být neuvěřitelné a krajně podezřelé, stejně tak jako minulý rok zvítězila Jarka, které se nastřádané korunky opět zdvojnásobily, tak že letos jí bude na účet připsáno téměř 4 000 dalších korunek. Na druhém místě byl Mydli a třetí místo získal opět Pepino. I těm se počet získaných korunek zdvojnásobuje. Rozdaly se ceny a došlo k nejhoršímu. Každý z nás musel Lucce uhradit veškerou škodu tím, že jsme doplatili pobyt s noclehem, autobus, vstupné do štoly, prohlídku pivovaru a veškerou konzumaci piva. Teprve pak jsme se postupně rozjížděli sedmi vozidly ke svým domovům.

Plným právem si celý tým pivních stopařů zaslouží i letos veliký dík za to, jak perfektně a bez kazů nejen vymysleli, ale dokonale vytvořili a zorganizovali celý zářijový víkend. My ostatní jsme opět dokázali to, že jsme skvělá parta, která se umí nejen dobře bavit, která miluje společný nápoj – pivo, co nezkazí žádnou srandu a ač jsou mnohdy velice hluční a v podnapilém stavu, neničí zařízení, a když je potřeba, ochotně se vždy bez výzvy zapojí nejen v kuchyni, kdy se myje a utírá nádobí, ale i před nedělním odchodem se řádně zamete, vytře a uklidí celý objekt tak, že je ve stejném stavu v jakém byl v době našeho pátečního příjezdu. Závěrečnou větou se opakuji slovy, že se opět velice moc těšíme nejen na příští zářijový víkend, ale též na veškerá společná setkání při čtvrtečních posezeních a jednodenních výletech během roku.