Očima Pudla - Všestopařský slet (PL011)

Rok s rokem se opět sešel a my všichni jsme bohužel zase o rok starší. Podruhé v historii Pivní stopy konal se hromadný stopařský víkend, kdy se opět sešla vynikající, bezproblémová a skvělá parta lidí, co nezkazí žádný byť i osobní humor, dovede se skvěle bavit na úrovni, bez ostudy, výtržností nebo jiných negativ. Tentokrát v Jizerských horách a pod názvem, jak hlásá titulek mého příspěvku. Opět bylo vše tříčlenným týmem Pivních stopařů perfektně předem vzorně připraveno do nejmenších detailů, což věřím, že bez výjimky všichni přítomní potvrdí. Předem byla zajištěna celá horská chata v osadě Nýčovy Domky, ve dvaceti lůžkové chatě Barborka I., nedaleko přehradní nádrže Souš. Týmem Pivní stopy byl vypracován podrobný program, který se v duchu sokolstva přísně a přesně dodržoval. Opět jsme všichni zažili mnoho srandy, milých šoků a zcela nečekaných překvapení.

Vše se začalo v pátek posledního zářijového dne roku 2016, kdy se měli všichni účastníci dopravit vlastními silami (tentokrát automobily), nejpozději do 17:45 hodin, aby se před zahájením hlavního programu stačili řádně ubytovat v jednom z pěti pokojů v patře chaty. Ne všichni však toto dodrželi: pan „ZELENÝ“ ŠAFRÁNEK se předem omluvil z neplánovaných zdravotních potíží a tři účastníci, shodou náhod s příjmením „KRAUSE“ nedodrželi žádaný čas příjezdu. „PUDL“ dorazil v 18:15 hodin a „RUDÍK 83“ s Ivankou dokonce až po 19 hodině.
Oproti minulému roku, kdy měl každý z účastníků upéci sekanou, byl úkol pro všechny: vyrobit vlastní, pokud možno chutnou a poživatelnou pomazánku, kterou si na místě ještě dozdobí. Opět se hodnotil celkový vzhled i chuť. „KRAUSÍCI“ dorazili v době, kdy soutěž o ceny v hodnocení pomazánek byla téměř u konce. „PUDL“ se soutěže nezúčastnil, neboť se s pomazánkami jakéhokoliv druhu příliš nekamarádí, nemá k nim důvěru a nesnáší cibuloviny (vyjma česneku) všeho druhu (pórek, pažitka) v syrovém stavu. Oproti minulému roku, kdy se po jeho domácí bábovce jen zaprášilo, pekl den před tím až do noci a dovezl rovnou dvě. Po souhlasu všech přítomných, byli jejich vzorky číslo „16“ a „17“ zařazeny ještě do soutěže a jejich hlasování (kdy měl každý z účastníků volbu pěti hlasů), značně ovlivnili konečný výsledek, kdy se do popředí dostal „FUK“, který nakonec celou soutěž vyhrál. Na druhé pozici byla „LUCIFERKA“ a třetí místo získala Radlik.

Večer ubíhal rychleji než by si kdokoliv z nás přál. Po ochutnávce pomazánek, při kterých se čepovalo pivo (12°Krakonoš z Trutnova a 11°Konrád z Vratislavic nad Nisou), začala zábavná soutěž o ceny, nazvaná „Videostop“. Pro mnohé z nás to byl jeden z prvních milých šoků, neboť jsme očekávali, že se bude opakovat loňská hra, kdy se pouštěly známé hity pozpátku, a každý z nás byl nucen zapsat správný název. Miloš („Jan SOSÁK“) si zahrál na Jana ROSÁKA a celou soutěž vtipným způsobem uváděl, Dušan („Karel CHLASTAVSKÝ“) zastal roli již zesnulého Karla ČÁSLAVSKÉHO, dbal na správnost všech odpovědí a obstarával video. Lucie všem soutěžícím udělovala razítkem „korunky“. Opět věřím tomu, že se všem přítomným mnohem více zalíbila improvizace týmu Pivní stopy oproti televiznímu originálu. Soutěž probíhala následujícím způsobem: První soutěžící z plechového kastrolu vylosoval číslo filmové ukázky (v tomto případě číslo 23), Miloš jej s nepatrnou nápovědou uvedl a Dušan pustil ukázku. Všichni soutěžící museli do svých brožurek zapsat přesný název filmu (v tomto případě Světáci), za což mohl získat jednu „korunku“. Pak Dušan pustil druhou otázku ze stejného filmu a Miloš se pak zeptal na to, jakou profesi zastávali tři hrdinové (J. SOVÁK, V. BRODSKÝ a J. LIBÍČEK). Správnou odpovědí bylo „fasádníci“. Ten, kdo to uhodl, získal tři „korunky“. Nebyla však uznána profese „zedník“, kterou si zapsala většina z nás. Stejný soutěžící, který již losoval číslo filmu si pak z druhého kastrolu vylosoval svého poradce. Poté, co Dušan pustil třetí ukázku ze stejného filmu, padla otázka, na kterou mohl poradce správně odpovědět, nebo blafovat. Pokud poradce natolik přesvědčil tazatele, že jeho lži uvěřil, získal místo něho celkem pět „korunek“. Hra trvala téměř dvě hodiny a pomalu a jistě se blížila půlnoc. Tentokrát se kupodivu nikomu z přítomných nechtělo jít na kutě, neboť celá chata se otřásla ve svých základech řevem, reprodukovanou hudbou a smíchem. Ještě že jsme zde letos oproti minulému roku byli zcela sami bez svých potomků a provozovatele (majitele) chaty. První z nás se odebrali na lůžko až krátce před druhou ranní. A to nás čekal poměrně náročný a plně nabitý denní program. Jednotlivé pokoje byly předem rozděleny dle zkušeností z minulého roku:

a) první tříčlenný pokoj vlevo od schodiště byl nazván: „ČEŇKOVA PILA“, kde spali borci, kteří v minulém roce po celou noc řezali ve spánku dřevo: „ČÁRLIE“, „LIMOGES“ a „PUDL“,
b) druhý tříčlenný pokoj vlevo od schodiště byl nazván: „ŠVÉDSKÁ TROJKA“, kde spali: „PSYCHO 131“, „FANTHOMAS“ a „TUKKY“,
c) první pětilůžkový pokoj vpravo od schodiště byl nazván: „ŽENSKÉ DOMOVY“ a v něm spaly: „RADLÍK“, „MOKOSH“, “LUCIFERKA 87“a Zuzana s Ivankou,
d) druhý pětilůžkový pokoj vpravo od schodiště byl nazván: „CHLASTACÍ PĚTKA“ a v něm spali: „RUDÍK 83“, „ZOBÁK“, „FUK“, „GROŠ“ a „FESŤÁK“,
e) čtyřlůžkový pokoj vpravo od schodiště byl nazván: „STARÁ GARDA“ „IBIŠEK“, „Mr. John CAMEL“ z Anglie a „Mr. Alen REDPOPPYM“ ze Skotska. Pan „ZELENÝ“ bohužel nedorazil.

První z nás, kdo musel být v sobotu časně ráno na nohou, nebyl nikdo jiný než tříčlenný tým Pivní stopy a Radka. V malé kuchyňce byl hotový šrumec. Miloš, Dušan a Lucie připravovali studenou kuchyni, a horkou vodu na čaj a kávu, Radka byla u sporáku a dělala míchaná vejce. Dalším milým šokem pro nás ostatní byl byť jen skromný, za to rodinný, tak zvaný švédský stůl, kde nechyběla čerstvá zelenina, šunka, salám, máslo, mléko, chléb, čaj, káva, jogurty, ovoce, müsli, sýr, domácí bábovky (od máti Miloše Cidliny a Pudla), vyprošťovací polévka ani míchaná vejce.

Této snídani však předcházela všestopařská rozcvička dle celostátní spartakiády, kterou vedla Ivanka s RUDÍKEM 83“, která se začala přesně v 7:45 hodin na trávníku před chatou. Ten kdo se rozcvičky zúčastnil, získal deset „korunek“. Bohužel, ač jsem si chtěl tajně sehnat spartakiádní úbor (červené trenky, bílé tílko a plátěnky), se stal pouhým snem. Nepodařilo se mi to. Za to Ivanka s „RUDÍKEM 83“ neměli chybu a z mého nedostatku byli zklamáni. Oba se na rozcvičku dokonale připravili a pro nás ostatní to byl další miloučký šok s překvapením. Zhruba patnácti minutová rozcvička byla zpestřena originální hudbou z dob hluboké totality (úvodní skladba a „Poupata“). Místo kuželek, dostal každý prázdnou lahev od piva a choreografie tak byla přizpůsobena pivním stopařům.
Přesně v 9:45 hodin Miloš důrazně žádal všechny účastníky, aby dodrželi určený čas. Pak neustále s někým tajně telefonoval a dokonale mlžil své již od minulého dne chystané milé překvapení. Ještě večer všem řekl, že nás čeká poměrně nepříjemný a prudký výstup k chatě Pod Bukovcem, a že se pokusí pro dva z nás (mne, co mi oteklo koleno a „ČARLIEHO“, který má potíže se zády), zajistit odvoz autem. Ovšem musíme dotyčnému řidiči přidat stovku na benzin. Ostatní ujišťoval, že již pravidelná autobusová doprava od září do května nejezdí, tak že nezbývá jiného řešení, než vyjít kopec pěšky. Vše mu naštěstí dokonale vyšlo. Nikdo z nás do poslední chvíle netušil, jaké milé překvapení na nás během několika minut čeká. Jen dva z nás se divili, proč jdeme z chaty opačným směrem. Miloš se však nenechal zaskočit a s ledovým klidem řekl, že zná zkratku. Pak jsme zahlédli dole na křižovatce projet bílý autobus, který náhle zastavil. A překvapení bylo odhaleno. Miloš dopředu dobře věděl, že v nedalekých Příchovicích je ten den oslava 50 let divadla Járy CIMRMANA a že mezi touto obcí a nádražím v Kořenově jezdí tak zvaný „pendl bus“. Podnes nikdo z nás neví, jak se to Milošovi podařilo, že si řidič svou trasu prodloužil až na parkoviště u chaty Pod Bukovcem. Milé překvapení všichni ocenili potleskem. Nikdo se proto ani slůvkem nevzpouzel, když mu do brožurky Lucie připsala částku 29,- Kč za jízdu autobusem.

Od parkoviště u Chaty Pod Bukovcem jsme se vydali na pěší túru (v rámci testování návrhu nové pivní stopy), kdy náhle měli ušetřené nejen vlastní nohy, ale zcela jistě téměř dvě hodinky času. A tak jsme v pohodě mohli zajít do chaty, kde byl hostinec U Pytláka Hennricha, kde jsme si více jak půl hodiny před otevřením (opět zapracoval Miloš) dali hořké pivečko z pivovaru Hendrych ve Vrchlabí a vědomostní kvíz. Miloš rozdal všem po třech lístečkách s písmeny: „A“, „B“ a „C“ a po dvou „korunkách“ za správnou odpověď nakladl celkem osm otázek na téma: Jizerské hory a všesokolský slet. Mimo jiné se ptal na nejvyšší horu Jizerských hor (Smrk), kde se konal první všesokolský slet (v Praze), se kterou skupinou letěl parašutista OPÁLKA. Pak jsme pokračovali kolem muzea Jizerských hor a přes rašeliniště na oběd do restaurace Pešákovna, kde je i mimo hlavní sezonu stále plno, neboť obsluha byla blesková, kuchyně velice dobrá za přijatelné ceny a vynikající pivo Kozel – Medium. Volné stoly pro 17 osob v nejfrekventovanější dobu, ve 12:30 hodin zajistil přes telefon opět Miloš. Zde nás ale čekalo další šokující překvapení nejen se třemi volnými stoly, ale že v tom fofru stihl místní personál najít a do jídelny instalovat modrou vlajku s logem půllitru s pivem a na venkovní tabuli křídou napsali: „VÍTÁME ÚČASTNÍKY PIVNÍ STOPY“.

Cestou zpět, zastavili jsme se ještě na skok v hospůdce U Pytláka Hennricha, odkud se Miloš opět spojil s dispečinkem autobusů. Tentokrát se však marně pokoušel o to, aby pro nás na parkoviště přijel autobus. Nezbývalo proto nic jiného, než se do chaty Barborka I. vrátit cca 6 km po svých. Cestou jsme se rozptýlili natolik, že se utvořily jen malé skupinky, přesto jsme se všichni sešli na chatě do 18 hodiny.
Byl to opět Miloš, který dokonale mlžil a skrýval další šokující překvapení ze strany týmu Pivní stopy, které prokoukla snad jen Radka. Ostatní očekávali, že se blíži čas na další veselou ptákovinu autorů týmu Pivní stopy, na kterou se do poslední chvíle těšili. Přesně v 18:30 hodin, do chaty dorazila z Londýna vzácná návštěva: odborník na vaření svrchně kvašeného piva „Mr. John CAMEL“ se svým asistentem ze Skotska (v sukni) „Mr. Alenem REDPOPPYM“. Oba údajně přistáli soukromým letadlem na louce nedaleko obce Příchovice a taxíkem se dopravili až k naší chatě.

S neuvěřitelnou přesností oba pozvaní hosté dorazili a vstoupili dovnitř. S sebou donesli malé „štěně“ svrchně kvašeného piva. Miloš oba vzácné hosty uvítal a násilím donutil Radku, aby z angličtiny z úst „Mr. Johna CAMELA“ (nám všem již dobře známý Jan KIMLA) přetlumočila do češtiny. „Mr. CAMEL“ v úvodu představil svého. asistenta ze Skotska „Mr. Alena REDPOPPYHO“ (stejně tak dobře známý Aleš ČERMÁK), jako téměř negramotného kripla, doslova jako cvičenou opici, kterého neustále krmil banány. Radka s viditelnou neochotou a stydlivostí tlumočila jednotlivé věty, až na jedno, pro ni zcela neznámé a těžko přetlumočené slůvko „rmutování“. To musel pohotově přeložit Miloš. Pak se „Mr. CAMEL“ obrátil na svého asistenta, zda vytiskl celý text v češtině, aby dále nemusela Radka překládat jeho slova do češtiny, tak aby jej rozdal přítomným. Asistent „Mr. REDPOPPY“ s úsměvem debila počal rozdávat text, ovšem omylem v čínštině. A tak byl pan „CAMEL“ nucen přiznat se z časových důvodů k tomu, že měl v Čechách babičku, která ho naučila trochu česky, a tak dál pokračoval již pro všechny v českém jazyce s anglickým přízvukem. Svému asistentovi, kterého neustále slovně napadal a urážel, kladl stále těžší a náročnější otázky, které asistent „Mr. REDPOPPY“ vždy po doušku piva (při kterém neustále přikusoval banány – kupodivu se neposral), úspěšně řešil. Když už měl v sobě třetí kelímek piva, ozval se jeden z přihlížejících s obavami, aby ještě nějaké pivo zbylo pro nás. Asistent měl před sebou úkol nejtěžší, který měl dokázat, jak svrchně kvašené pivo působí na mozkové buňky. Jeho úkolem bylo vypočítat obsah válce při zadání: r = 5cm a h = 15 cm. Pan „REDPOPPY“ se naposledy zhluboka napil a s vydávajícími zvuky jako šimpanz vypočítal, že obsah válce je 1178 cm3. Oba pak sklidili mohutný potlesk ve stoje a po ubytování si přisedli k nám, jedli pomazánky, pili pivo, vtipkovali, bavili se a zúčastnili se druhé části soutěže zvané „Videostop“, kdy byly vylosovány filmy s názvy: Slavnosti sněženek, Smrt krásných srnců, Poslušně hlásím, Vratné lahve, Pupendo, Fešák Hubert, Občanský průkaz a Vrchní, prchni. Předtím se však venku ještě grilovala masa, hermelín a uzeniny.

Tentokrát se šlo spát o něco dříve a přes půlnoc zůstalo doslova jen pár statečných jedinců, mezi kterými byl i můj syn „RUDÍK 83“. Ten se ze svého pokoje vrátil s tím, že mu v jeho povlečené posteli tvrdě a spokojen spí Honza KIML („Mr. John CAMEL“). Danou situaci musel operativně řešit jeden z týmu Pivní stopy. V tu dobu se venku ženili čerti a nad chatou se odehrála bouřka s prudkým deštěm.
Nedělní ráno už bylo opět bez deště a chvílemi se mezi mraky ukázalo sluníčko. Opět byl ve společenské místnosti tzv. švédský stůl, kde byly středem pozornosti obě „PUDLOVY“ bábovky, letos společně s druhou bábovkou matky Miloše. Tentokrát nebyla rozcvička a po snídani bylo slavnostní vyhlášení celé soutěže, kdy bylo nutno rozdělit ceny tak, aby se ze tří udělaly čtyři, neboť byly dvě druhé. Na třetím místě byla Zuzana, o druhé místo se dělil „IBIŠEK“ s „FESŤÁKEM“ a absolutním vítězem se stal „ZOBÁK“. Čtvrtou „bramborovou“ cenu útěchy (hrací karty) dostal „FUK“.
Dva večery a víkendové dny utekly opět jako voda a nastal čas, vrátit celou chatu tak, jak jsme ji v pátek převzali od pana správce. Jakmile si Dušan s Milošem zabalili televizi, reprobedny, pípu a ostatní věci, mnozí jim pomáhali nosit věci do bílé dodávky. Pak byli všichni chlapi vyhozeni před chatu a do úklidu se vrhla ženská část: Ivanka vyluxovala pokoje se schodištěm, Zuzka vytřela společenskou místnost, Radka s „LUCIFERKOU“ umyly nádobí a Lucie vše nejen v kuchyni uklízela. Pak následovalo společné foto před chatou a jednotliví účastníci se vraceli ke svým domovům.
Závěrem přeji celému týmu Pivní stopy do dalších měsíců a roků mnoho sil a spoustu skvělých nápadů.
Rudolf „PUDL“ KRAUSE