Pojďte s námi Pivní stopou...

...ať už šlo o jakoukoli dobu, člověk, potřeboval-li se zorientovat, orientačními body byly vždy hospůdky, hostince, krčmy a obdobná zařízení. Věhlas daných podniků, jejich hostinských a lahodného moku nám prostě utkví v hlavě vždy víc, než název ulice. Abychom se tedy ve světě nikdy neztratili, pojďme si rozšířit své obzory prostřednictvím sběratelské hry, jejímž úkolem a cílem je, seznamovat nás jak s hospůdkami a širokou škálou nejen českého piva, tak i se zajímavostmi, které by neměly uniknout naší pozornosti.

Turistika s pivním režimem...

Očima Pudla - Škoda lásky

Dlouhý čas se nesešla tak početná a vynikající parta přátel Pivní stopy a milovníků pěnivého moku. Naposledy jsme se tak v hojném počtu sešli 7. března 2015, kdy jsme absolvovali trasu po pražském Žižkově. Už se mi po tom pomalu začalo stýskat. Začátek této akce, kterou opět svým zrakem budu mnoha větami komentovat, byl plný zmatků. O to víc jsme pak měli během celého dne mnoho pestrých zážitků. Od rána přálo všem zúčastěným i počasí, které se podobalo letním žárům.

Pravidelně sleduji veškeré novinky, které jsou určeny všem aktivním účastníkům skvělé zábavní hry Pivní stopou, a zde jsem se dočetl, že nejaktivnější členové s přezdívkami: „Limoges“, „Psycho 131“, „Radlík“ a „Absoholik“ plánují na sobotu 16. května zdolat osmačtyřicátou Pivní stopu s názvem: Škoda lásky“, věnovanou autorovi nejslavnější Modřanské polky – Jaromíru VEJVODOVI, která provázela během II. světové války armády doslova po celém světě: německá verze „Rosamunde“, anglická „Roll out the barrel, a česká „Škoda lásky“. Do poslední chvíle projevili o akci zájem pouze výše jmenovaní čtyři, neboť já měl v plánu účast na 50. ročníku pochodu Praha – Prčice a ti ostatní měli rovněž jiný program. Přesto Miloš zveřejnil, že sraz bude v 10:30 hodin na Hlavním nádraží, nebo o hodinu později v restauraci Škoda lásky. Teprve pár hodin před začátkem zveřejnil, ovšem na facebooku, že první zastávka bude v restauraci U Přívozu. V tu dobu už jsem věděl, že 33 km s oteklým kolenem neujdu, a že se zúčastním Pivní stopy po Zbraslavi. Operativně jsem pozval několik svých přátel: Petra (spícího hasiče), Pepu „Vlčáka“, a Ondru ŠMÍDA, kterému jsem zalhal, že se jedná o pochod přírodou, jen abych pozval jeho dceru Marušku a družku Petru.

Ačkoliv organizátoři akce, ke kterým se přidali ještě: Dušan, Michaela, Radka, Radek, Tomáš, Lucie a pudl Nioušek, jeli z Hlavního nádraží vlakem na Zbraslav, já s Petrem a Pepou ze Smíchova autobusem. Ostatní na Zbraslav dorazili svými auty: Ivanka, Rudík, Radimek a Štěpánek ze Svojetic, Ondra, Petra a Maruška z jedné obce nedaleko řeky Sázavy. Restaurace Škoda lásky, kde jsem chtěl zamluvit stůl pro dvacet osob, a kam jsme my ze Smíchova přijeli jako první, však byla téměř celá rezervovaná, a tak jsem na poslední chvíli urval tři volné stolky na terase: jeden pro nás tři, druhý pro Ondru a jeho rodinku a třetí pro „Krausíky“. Ostatní dorazili na místo s hodinovým zpožděním, a naštěstí našli ještě jeden volný stůl uvnitř. Zde jsme se poprvé sešli v plné sestavě“: tedy celkem třináct dospělých a tři děti.

Sotva jsme opustili útulné prostředí restaurace, čekal nás výstup ulicí Vladislava Vančury a schody ke kostelu sv. Havla, kde byl místní hřbitov s náhrobkem Jaromíra Vejvody. Zde bylo další zastavení. Pak jsme se ještě v plném počtu přesunuli do restaurace Kulatý roh, kde jsme měli zamluvených osm míst na hokejový zápas mezi týmy Kanady a České republiky. Zde se s námi rozloučil podvedený Ondra se svou rodinkou, který však zaplacením požadované zálohy potvrdil účast na společné akci KPMV i PS poslední květnovou sobotu. Venku seděli jen kuřáci, Rudík s Radíkem a Ivanka, která se marně pokoušela v kočárku uspat malého Štěpánka, se kterým se pohybovala mezi restaurací a hřbitovem.

Další zastávka byla o pouhých cca 150 metrů dále, a tou byla bývalá hospoda U Nováků, dnes s názvem Ambasáda. Zde se od nás oddělila rodinka „Krausíků“, kteří dali přednost dětskému hřišti. Zde nás okouzlilo nejen vynikající pivo Pražanka z pivovaru Bernard v Humpolci, ale i dlouhý stůl před televizní obrazovkou. Pak i velice vstřícný a ochotný výčepní, který nám celý stůl zarezervoval. Krátce před patnáctou hodinou jsme se bez „Krausíků“ přemístili do restaurace Kamínka, kde rovněž čepovali vynikající pivo z pivovaru Černá Hora. Skupinka však nasadila tak rychlé tempo, že jsme se my dva s Pepou ztratili. Do restaurace jsme došli se zpožděním, kdy hokejový zápas již začal. V polovině první třetiny dorazili i „Krausíci“. Rudík se šel dívat na hokej, my ostatní seděli venku, kde si kluci hráli v dětském koutku. Sotva skončila první třetina, všichni se rychle zdvihli a přestávku využili na pěší přesun zpět do restaurace Ambasáda. Já, Pepa a Miloš jsme zůstali s „Krausíky“ ještě asi čtvrt hodiny, než jsme je pak doprovodili na stezku k restauraci U Přístavu. Oba kluci už toho měli v horku dost, a tak se Ivanka rozhodla, že s nimi pojede domů sama. Rudík, ač byl chvíli na vážkách, zda jít s námi na hokej, nebo s rodinkou domů, nakonec dal přednost druhé variantě. Cestou domů se na večeři stavěli ještě v restauraci U Přístavu, kterou před polednem neabsolvovali, jako já s Pepou.

Do restaurace Ambasáda jsme dorazili, až v polovině druhé třetiny, kdy naši hokejisté prohrávali dva nula. Dali jsme si pivo, teplou šunku od kosti, a viděli jediný gól v kanadské síti, který však hlavní rozhodčí neuznal, ačkoliv byl naprosto jasný. Petr (spící hasič) polovinu třetí třetiny prospal, pak se probudil, a spěchal na autobus, protože měl ještě další pokračování chlastacího dne se svými přáteli a hosty z Olomouce v restauraci U Rokytky v Libni, který se týkal i mne s Pepou, protože to byl předseda KČT oblasti Olomouckého kraje a Klubu Dobrý hospodář Rosťa KLEMEŠ s manželkou Ivetou, která v pro oblast dělá sekretářku a hospodářku v jedné osobě.

Sotva skončil hokej, celá parta šla na autobus, kde se dohodli, kam ještě v Praze zakončí skvělý den. Já s Pepou jsme šli půl hodiny za nimi pěšky až do restaurace U Přístavu a pak se přemístili metrem do Libně, kde si s dalšími přáteli dali další pivo. Petr na chvíli ožil při další lahvince bílého vína a po konzumaci tatarského bifteku opět usnul. Zábava pomalu vázla a my dva s Pepou toho měli po náročném dni už dost. A tak jsme uhradili škodu a šli na metro, nic zlého netuše. Nedaleko Palmovky v aréně právě skončil boj ruských a amerických hokejistů o postup do finále, a tak vlaky jezdily až po střechu nabité k prasknutí. Uvnitř byl silný řev, až z toho šel mráz po zádech: „Šajbu Rusia, šajbu!“

Sotva skončil hokej, celá parta šla na autobus, kde se dohodli, kam ještě v Praze zakončí skvělý den. Já s Pepou jsme šli půl hodiny za nimi pěšky až do restaurace U Přístavu a pak se přemístili metrem do Libně, kde si s dalšími přáteli dali další pivo. Petr na chvíli ožil při další lahvince bílého vína a po konzumaci tatarského bifteku opět usnul. Zábava pomalu vázla a my dva s Pepou toho měli po náročném dni už dost. A tak jsme uhradili škodu a šli na metro, nic zlého netuše. Nedaleko Palmovky v aréně právě skončil boj ruských a amerických hokejistů o postup do finále, a tak vlaky jezdily až po střechu nabité k prasknutí. Uvnitř byl silný řev, až z toho šel mráz po zádech: „Šajbu Rusia, šajbu!“

Teprve pátý vlak se zdál být prázdnější, a tak jsme se do něj nacpali. Pepa vystoupil na Florenci, já až u Anděla.Rudolf PUDL KRAUSE

Připravujeme

  • PL052
    X. stopařský kemp
    Startuje: 07.06.2024 - 16:00