Očima Pudla - PS024 Ráj Oty Pavla

Vše se začalo v dopoledních hodinách před pokladnami Hlavního nádraží v Praze. Ten den se psala neděle 21.září 2014 a byl první podzimní den. Náš „velitel“ výletu „limoges“ určil čas srazu na 8:45 hodin, neboť mezinárodní expresní vlak s cílem v Mnichově odjížděl v 9:15 hodin. Ačkoliv od rána nebylo počasí nic moc, přesto se nás nakonec sešlo téměř třicet a další účastníky jsme sbírali po cestě. Mezi prvními, kdo se na sraz dostavil, jsem byl kupodivu já s Lenkou z Českého Krumlova, a pak přišla Šárka se svou fenkou kolie. Miloš nám nebyl příkladem, protože dorazil se svou rodinkou až v 8:54 hodin. Mezi dalšími účastníky (jen tak namátkou, koho znám jménem) byli: „Mokosh“ se svým pudlem, „Tukky“, „Psycho 131“, „Mc Petr“, „Pepíno s manželkou, „Mydli“, „Radlík“, Marta, Jířa, a celá řada dalších. Z nás dvaceti, co soutěžíme, snad chyběl pouze Karel „KK-41“. Vlak z Prahy vyjel přesně. Miloš ihned rozléval do plastových kelímků pivo a od počátku byla dobrá nálada a veselí. V Berouně byl přestup na místní lokálku, směrem do města Rakovník, která do našeho cíle v Roztokách u Křivoklátu dorazila přesně na čas v 10:35 hodin.
Před nádražní budovou byla spáchána společná fotografie, kterou by měl mít ve svém archivu Miloš. Pak jsme se vydali na cestu, která hned v úvodu byla poměrně náročná, kdy jsme zdolali poměrně prudký výstup do restaurace U Křížku, kde nám výčepní natočil pivo z českobudějovického pivovaru Budvar. Poslední skupinka čtyř účastníků dorazila autem až sem. Jednalo se o jejich veřejnou premiéru mezi námi a byl to můj syn Rudolf „Rudík83“, se svou velice příjemnou a sympatickou chotí Ivankou a se svými dvěma syny: Radimkem (3 roky) a Štěpánkem (půl roku), který se během dvou týdnů v soutěži Pivní stopou vyšvihl z dvacáté pozice na šestou (po této akci dokonce na pátou). Po vzájemném přivítání a rychlé konzumaci pivního moku vyrazili jsme k další zastávce, která byla již nedaleko mírně rozvodněného toku řeky Berounky, stále ještě v Roztokách u Křivoklátu, což byla hotelová restaurace v Roztokách. Všichni šli po svých, jen Štěpánek se vezl v kočárku. Po celý den byl středem pozornosti a Ivanku všichni obdivovali, že tak náročnou trasu zvládla se dvěma syny, manželem i tchánem (navíc kočárek, koloběžku a vlajku KPMV).

Asi po kilometru chůze po asfaltové silnici došla nejpočetnější skupinka ke třetí zastávce, kterou byla přírodní rezervace U Eremita. Já šel se svou rodinkou až jako poslední. „Tukky“ mne pak volal mobilem, že za třetí zastávkou je téměř neschůdný, blátivý terén a prudká stráň, kterou by kočárek ani Radimek zcela jistě nezvládli, a doporučil nám, byť delší, avšak snažší cestu po asfaltové silnici. Asi po hodině cesty jsme se opět celá parta sešla u rodného domku Oty Pavla v obci Branov, kde mnozí ze sebe odstranili stopy bláta, trav, drnů a kamení. Jířa se ujal vlajky KPMV a ochotný převozník nás na třikrát převezl přes řeku Berounku, na její levý břeh. Začalo mírně pršet a tak se mnozí zahalili do pláštěnek, svetrů, kapucí a jiných pokrývek hlavy. Až tehdy jsem pochopil, proč se Jířa tak ochotně ujal Klubové vlajky. Vyčůraně si z ní udělal něco jako pláštěnku.

Páté zastavení bylo ve vyhlášené vodácké a trampské hospůdce U Rozvědčíka, kde si většina z nás dala pozdější oběd. Déšť na chvíli ustal. Pak nás čekal další výstup, po nerovné, kamenité cestě do obce Nezabudice. Sotva jsme však usedli za stoly na terase pod deštníky, začalo opět pršet. Tentokrát to však vypadalo na delší dobu. Někteří z nás šli do muzea, jiní se šli schovat do restaurace. Pak se vrátil z muzea i Miloš a vyhlásil soutěž, a to i přes to, že se to nelíbilo místním štamgastům, kteří sledovali v poklidné atmosféře nedělního odpoledne (až do doby, než jsme tam vtrhli jako sarančata my, v naprosté idylce bez svých manželek), kteří se marně dožadovali klidu. My však byli ve velké převaze a tak byli nuceni kapitulovat. Již při druhé otázce, která zněla: „Kde pramení řeka Berounka“, ozval se jeden kritik a věčný oponent (takový Hlavica ze seriálu „Muž na radnici“), který se přel o to, že Berounka nevzniká soutokem čtyř řek v Plzni, ale pramení v Německu za Rozvadovem pod jménem Mže. Měl sice částečnou pravdu, neboť v dávných dobách řeka Mže tekla až do Lahovic, ale ve skutečnosti tomu tak není. Venku mezi tím přestalo pršet, ba se na pár vteřin ukázalo i sluníčko. „Velitel“ výletu dal pokyn, že se vyjde v 17 hodin, aby se v poklidu stihl vlak z Roztok u Prahy, který jel v 19:03 hodin, neboť nás od nádraží dělil pětikilometrový pochod po asfaltové silnici. Nálada byla stále veselá, ač na některých z nás již byla vidět mírná únava, a to nejen po konzumaci piva, nebo panáků zelené. Před Roztokami se Jířa ujal kočárku s malým Štěpánkem, který se mezi tím již vyspal, Miloš si vzal vlajku KPMV a Marta s „Rudíkem 83“ cestou sbírali houby.

Kruh pěší, asi 14 kilometrů dlouhé túry, se opět uzavřel v hotelové restauraci v Roztokách. Ruda došel pro auto a někteří z nás si dali závěrečné pivo. Pak jsme se rozloučili s mladou rodinkou ze Svojetic a vydali se na poslední pěší úsek k vlakovému nádraží. Cestou se „Limoges“ s „Pudlem“ shodli na tom, že je zavčas nutné vychovávat své potomstvo, tak zvaný „Pivní potěr“. Těsně před příjezdem vlaku se za bouřlivých ovací na peronu objevil Toník Šafránek a „Mydli“ s orangutanem na zádech. Ten však byl mnohem menší, než ten v Kersku. I Tonda musel uznat, že tentokrát neměl s „Mydlim“ vůbec žádnou práci, neboť šel po svých a napřímen. Cestou bylo ve vlaku veselo. „Mokosh“ nabízela studentskou pečeť, „Mydli“ pivo v plastu a já hanáckou slivovici. Díky zpoždění, chytili jsme v Berouně přestup na rychlík z Českých Budějovic, který však měl pouze dva vagony. Došlo pití a tak věčně žíznivý „Mydli“ vyškemral u party trampů v maskáčích několik loků branického piva z plechovky.Opět se tento veselý, avšak poněkud náročný výlet Pivních stopařů stoprocentně vydařil, a nikdo z té obří party si na nic nestěžoval. Pevně proto věřím, že tato společnost má dlouhou budoucnost i stabilitu a že se vždy v hojném počtu na všech akcích i výletech stále znovu a rádi sejdeme. Každý z nás se občas potřebuje odreagovat od všedního života, zasmát se, pobavit a přijít na jiné myšlenky. To je vše, co mohu k uvedené věci dodat. Níže podepsaný, externí člen Týmu Pivní stopy.