Pojďte s námi Pivní stopou...

...ať už šlo o jakoukoli dobu, člověk, potřeboval-li se zorientovat, orientačními body byly vždy hospůdky, hostince, krčmy a obdobná zařízení. Věhlas daných podniků, jejich hostinských a lahodného moku nám prostě utkví v hlavě vždy víc, než název ulice. Abychom se tedy ve světě nikdy neztratili, pojďme si rozšířit své obzory prostřednictvím sběratelské hry, jejímž úkolem a cílem je, seznamovat nás jak s hospůdkami a širokou škálou nejen českého piva, tak i se zajímavostmi, které by neměly uniknout naší pozornosti.

Turistika s pivním režimem...

Desatero vzpomínek na Pivní stopu Ladovým krajem

1. Začátek trasy od vlaku do vesnice? Jak jinak, přivítá tě dálnice.
2. Pohádkové Hrusice, pak překvapí tě velice.
3. Obecní hospůdka je příjemná, pro start nezbytná.
4. Prohlídka v muzeu J. Lady, je skvělá akce pro dětskou fantazii.
5. Mávání na projíždějící kamiony, zpříjemní a zvěční naší akci za místními krajany.
6. Kamenitá lesní cesta, uspí malého v kočárku. To je věc jistá.
7. Výšlap na Zlenický hrádek, znesnadní vám kočárek. Když ale malý stále spí, s kočárkem zůstaň raději u občerstvení.
8. Cesta přívozem a pohled na řeku, lahodí oku a pohladí duši romantikům.
9. Zdála se ti cesta snadná? Vymluví ti to v kopci lesní cesta ladná.
10. A na závěr zase vláček, dítě je šťastné, nepláče.

Schůdnost s kočárkem: Středně, místy i velmi obtížná. Vhodná pro terénní kočárek. Část trasy vede lesní širokou avšak kamenitou cestou. Také se zapotíte, pokud budete chtít kočárek vytáhnout na podrobnou prohlídku zříceniny hradu Zlenice. Kočárek se však dá nechat u stánku s občerstvením a projít si hrádek pěšky. Další menší překážkou je přívoz. Kočárek se do něj pohodlně vejde. Jen je zapotřebí počítat s touto napínavou přepravou přes řeku. No a to nejlepší nakonec, závěrečný výstup lesní pěšinou do kopce nahoru k vlaku. Pokud s sebou nebudete mít chlapskou posilu, doporučuji vydat se k vlaku stejnou cestou, jakou jste k hradu přišli. Ta je rozhodně pohodlnější, jelikož vede po rovince. A na křižovatce asfaltové silnice se pak vydáte doleva a nahoru do kopce, směrem k železniční stanici. „V partě se to lépe táhne ale i nebojácná maminka trasu určitě zvládne“

Těsně po tom, co vyšla naše vlastními silami vytvořená pivní stopa „Rodným krajem Pepíčka Ševců“, jsme s velkou radostí uspořádali společný výlet do Hrusic. Velká účast nás až překvapila. Tudíž jsem ještě den před tím obvolávala pro jistotu hospůdky aby s naší skupinou počítali a zajišťovala prohlídku muzea.
Rodinný tým Rudík83, tedy naše rodinka, si po delší době přizvala na pomoc i náš oblíbený kočárek. Svého tříletého klučíka v něm již nyní vozíme pouze výjimečně a tato náročná a dlouhá cesta se k tomu nabízela i tentokrát. Víme totiž moc dobře, jak líné dětičky máme. Proto můžeme zpětně sepsat i tyto vzpomínky a inspirovat tím i další možné rodinky s dětmi.
Rozhodli jsme se, že zajedeme autem do Mnichovic, odkud se do Hrusic vydáme vláčkem. Aby si jej kluci alespoň tu chvilku užili. Měli jsme tu sraz i s našimi kamarádi, pod novým nickem Maideni (též rodinný tým). Jsou to naši sousedi a mají podobně starého chlapečka, tak aby měl Radimek kamaráda. Hned po nástupu do vlaku, jsme je tu mohli seznámit spolu s velkou částí naší bandy pivních stopařů. Přidali se k nám: Pudl (dědeček našich synů), Mydli, Jarka, Fantomas, Tukky, ibišek a Zuzana, Psycho131 a Luciferka. V Mirošovicích jsme vystoupili a vydali se kolem rušné dálnice D1 vzhůru do strmého kopce, kde nás na jeho vrcholu přivítala vesnička Hrusice. Klukům se do kopce šlapat moc nechtělo, a tak se v kočárku spolu střídali. První naše občerstvovací zastavení bylo přímo na návsi, U Sejků. Jsou tu dvě hospůdky přímo naproti sobě. Výčep byl zavřený, jelikož jak cedule hlásala, se číšník nedostavil do práce. Ale protější restaurace, patřící stejnému majiteli, se o nás postarala. Někdo se tu najedl a každý si dal pivko. Kluci se tu dost nadlábli a přepili Kofolou. Děda jim předal kinder vajíčka a papírové mašinky. Hospůdka byla vymalovaná krásnými Ladovými malbami a tak se nám tu všem moc líbilo.

A pak jsme již spěchali dál po trase, a to na námi předem domluvenou prohlídku Muzea Josefa Lady a jeho dcery Aleny. Tento dům si sám J. Lada postavil ve svých rodných Hrusicích a jezdil se sem rekreovat. Po jeho smrti jej jeho dcera Alena věnovala státu a obec zde zřídila na jeho památku a počest toto muzeum. Musíme říci, že se tu o něj vzorně starají. Komentovaná prohlídka všechny nadchla, hlavně děti. Suvenýry tu také nešetří. A Štěpánkovi se zalíbily barevné podušky, které tu nabízeli pro děti na sezení. Rozložil je všechny po zemi a lehal si na ně.

Po krásné prohlídce muzea si Štěpánek chvilečku pohrál na hřišti a šlo se dál. A jelikož U Kaštánků měli zavřeno z důvodu svatební hostiny, šlo se rovnou na zříceninu hradu Zlenice.Kdo by tedy řekl, že nás čeká na trase ještě zpestření, v podobě našeho mávání na řidiče kamionů, kteří nám troubili při cestě po D1. Byla to vítaná zábava a jak rádi jsme se vrátili do svých puberťáckých let.

Kluci dopřáli odpočinku svým nožičkám na ramenou svých tatínků. A pak fotka do brožurky U Kaštánků. Úsek cesty před hradem Zlenice, byl trochu oříškem pro kočárek. Parta jdoucí rychlých krokem po svých, se nám vzdálila. Ale já s kočárkem jsem musela tempo zbrzdit. Štěpánek totiž v kočárku krásně usnul a cesta ač široká, byla kamenitá a já se snažila malého nevzbudit a pokud možno mnoho nenatřást. Místy vystupující kořeny tomu také moc nepomohly. Ale zvládli jsme to. Jediné úhony jsme se dočkali, kdy Pavla z týmu Maidenů, štípla do hlavy lesní včela. Měli jsme strach, zda se mu neudělá špatně ale naštěstí to dopadlo dobře.
No a to jsme již došli ke zřícenině. Štěpánek si v kočárku stále spokojeně chrupkal, a tak se nahoru vydal na průzkum pouze Rudík s Radimkem a ostatními stopaři. Zřícenina je krásně přístupná díky nově vybudované dřevěné lávce. A určitě stojí za to ji vidět. Dětem se moc líbí.

A úplně nejzábavnější část výletu se dětem jevil přívoz. Tedy malá lodička s převozníkem, která jezdila od jednoho břehu k druhému. Naší skupinu vezla nadvakrát. A ochotný převozník, který měl evidentně rád děti, vozil samotného Radimka i zpět, když jel pro další zájemce o převoz. Najezdil se tak několikrát tam a zpět a měl z toho úžasný zážitek. Kočárek se do lodičky také pohodlně vešel. No a po nezbytném občerstvení U Kormorána, jsme se opět přívozem dostali na druhou stranu a zamířili k vlaku. Závěrečný výstup lesní pěšinkou k vlaku doporučuji maminkám s kočárky jen tehdy, pokud mají s sebou hybnou silu v podobě muže. Jelikož je o trošku více strastiplný a dost strmý. Pokud ne, tak je lepší zvolit cestu zpět po stejné lesní cestě, kterou jsme se k hradu dostali. Tam se dá napojit na silnici, která vede pohodlně k vlaku. My „mužskou posilu měli“ 

Došli jsme zdárně k našemu cíli, železniční stanici v Senohrabech. A hurá mašinkou zpátky k autu a domů.

Výlet se celé naší rodince moc líbil. Řádně jsme se prošli a užili si krásy přírody a řeky.

Za nás určitě doporučujeme! Rudíci.

Připravujeme

  • PL052
    X. stopařský kemp
    Startuje: 07.06.2024 - 16:00