Jenom na okraj - tento příspěvek byl poprvé přednesen na konferenci “Cimrman – naděje pro 3. tisíciletí a celý svět“, konané v červnu letošního roku v Kralupech nad Vltavou. Příspěvek se stal bez přehánění odjištěnou bombou toho setkání největších světových cimrmanovských expertů. Podařilo se totiž poprvé jednoznačně určit ROK CIMRMANOVA NAROZENÍ – o tom dále. Delegáti kongresu se po přednesení mého příspěvku rozdělili na dvě skupiny. První, vedená profesorem Wuppertalem z vídeňské univerzity, mě za můj objev chtěla navrhnout na Nobelovu cenu. Druhá skupina, v jejímž čele stanul doktor Hraběta ze SPŠJC v Tanvaldu, mě chtěla nechat zastřelit. Bohužel během diskuse se více hlasů klonilo ke druhému názoru a já jsem musel narychlo konferenci převlečen za rybáře v loďce na Vltavě opustit….
Možná se ptáte, proč se konference konala právě v Kralupech nad Vltavou. Vysvětlení je jednoduché. Kralupy nad Vltavou jsou zřejmě jediným městem v Čechách, kde nechtěl být Cimrman v žádném případě pohřben. Roku 1899 Cimrman spolu s Františkem Ladislavem Riegrem hledal v Nelahozevsi místo pro Riegrovy sady, které měl projektovat. Cestou nazpět pak oba vlastenci projížděli městem Kralupy nad Vltavou. V něm se právě konala ustavující schůze spolku místních Němců a město tak bylo plné německých krojů, německých klobás, německého piva i německého jódlování. Národně uvědomělý Cimrman byl samozřejmě frustrován a prohlásil, že v takovém – cituji – “germánském hnízdě“ by nikdy svůj pohřeb neuspořádal. I ve své závěti pamatoval na tento svůj slib slovy “uložit kamkoli s vyjímkou Moskvy a Kralup nad Vltavou“… Paradoxní je, že dnes v Kralupech Němce nepotkáte, jak je rok dlouhý…
S Máchovým životem i dílem se Cimrman poprvé seznámil na gymnáziu Minerva, kam chodil jako dívka vzhledem k tomu, že mu šetrní rodiče tajili jeho skutečné pohlaví, aby mohl donosit šaty po starší sestře. Výklad o Máchovi se ve škole se omezil pouze na dobový romantický výklad Máje, obvyklý bohužel i dnes. Báseň, ve které se vraždí, popravuje a kde létají duše zemřelých v noci nad hroby i popravištěm, je podávána mladým dívkám jako oslava krásné májové přírody i lásky. S takovým pojetím JÁRA, v té době ONA, zásadně nesouhlasí a zakládá proto ilegální spolek, který začerňuje nepravdivé pasáže o Máji v učebnicích.
Později – již jako ON - JÁRA – se Cimrman věnuje Máchovi ve své literárně vědné činnosti. Cimrman jako první objevuje, že Máchův MÁJ měl být ve skutečnosti ÚNOR. Teprve na základě dopisu od – jak Cimrman zjistil – stárnoucího Johana Wolfganga Goetha - Mácha změnil název svojí životní básně. Gothe píše: “Doslechl jsem se o tom, že píšete ÚNOR. Radím Vám, mladý příteli, zaměřte se na jiný měsíc. I veršům se lépe daří bez soplu u nosu a beranici na mrazem ztuhlé hlavě!“
Jako naprostá senzace zapůsobí v pražských literárních kruzích Cimrmanovo tvrzení, že pravým otcem Karla Hynka Máchy nebyl krupař Antonín Mácha, ale uherský voják Lájoš Esterházy. Cimrman k tomu došel intenzivním studiem Máchovy tvorby, ale i průzkumem intimního života jeho matky. Dle Cimrmana je nemožné, aby tak expresivně laděné dílo vytvořil příslušník tak nudného a mdlého národa, jako je národ český. Navíc si matka Máchova vedla přesný soupis svých nápadníků a ač se v něm sporadicky vyskytuje i krupař Mácha, tak četnost zápisů, týkající se vojáka Esterházyho, je mnohem četnější. Mimochodem, celkový počet zápisů je dokladem, že i počátek 19.století byl sexuálně mnohem bohatší, než se dosud myslelo…
Cimrman se stal také objevitelem původních konceptů ÚNORA, respektive MÁJE. Tato torza nalezl v místním kostele při svém pobytu v Jabkenicích, kam přijel, aby za pomocí děla vyléčil hluchotu Bedřicha Smetany. Krátký úryvek z těchto konceptů můžete nalézt i ve Vašich brožurkách pro dnešní akci. Tato torza jsou podle Cimrmana důkazem hlubokého vnitřního zápasu Máchy i téměř osudového sváru básníka a alkoholu. Mácha byl při své tvorbě značně duševně vyčerpáván dopisy od světových i českých básníků, spisovatelů i politiků, kteří netrpělivě očekávali geniální dílo, a není divu, že někdy až nesnesitelné napětí utápěl v alkoholu, jak je hezkým českým zvykem dodnes. Například Lord Byron píše: Mácho, přestaňte mě i lidstvo napínat, jinak zešílíme oba! Profesor Jungman poněkud překvapivě navrhuje svému žákovi: “Vykašlete se na studium, Karle Hynku, pijte a tvořte, jenom tak prospějete národu!“ Ferdinand I. Dobrotivý se pak odmítá nechat korunovat rakouským císařem do doby, než Mácha Máj dopíše….
Do velkého sporu se Cimrman dostává s Jakubem Arbesem. Ten totiž údajně rozluštil tajné a šifrované Máchovy deníky, ve kterých popisuje svoje vyměšování i pohlavní styk se svojí partnerkou a později i matkou svého syna, Lori Śomkovou. Cimrman nikdy neuznal, že by Arbes deníky vyluštil a jeho metodu dešifrace označil jako “největší kryptografickou porážku v českých dějinách, tedy jakési Lipany české dešifrace“…. Sám se pokusil o dešifraci Máchova deníku za použití prvního dešifrovacího stroje na světě. Byl poháněn 60 veverkami, uloženými v pohyblivých bubnech, kterými veverky pohybovali a které svým otáčením vytvářeli veškeré možné kombinace Máchova osobního textu. Bohužel při tomto pokusu došli Cimrmanovi oříšky, a tak došlo k dešifraci pouze malé části deníků. Na ukázku fatálních rozdílů obou dešifrací připojuji malou ukázka rozluštění totožného textu:
Dešifrace Arbesova : Picál jsem jí popředu i vkleče pozadu u kamen. Zdá se mi a říkal jsem, že jsem tam byl celý, pak jsme mluvili o tom, že někomu dovolila….
Dešifrace Cimrmanova : Včera tady zase byla Lori. Že chce na vejlet za hradby a že mi udělá peklo, když tam nepojedeme. Tak jsem ji poslal do……
Celý spor byl později předložen profesorovi Einsteinovi za jeho pobytu v Praze. Ten označil podstatu problému za relativní a na jeho základě pak formuloval svoji převratnou teorii relativity…
Ve svojí obrovské touze pochopit dokonale Máchovu tvorbu se Cimrman odhodlal v roce 1889 k poněkud nekonvenčnímu kroku. Požádal o ruku básníkovu Můzu Lori, aby se mohl co nejpodrobněji seznámit s důležitým Máchovým inspiračním zdrojem. Lori - Eleonóra - dožívala v Praze jako vdova po policejním úředníkovi Františkovi Siehemovi a bylo jí – a nelze než v této souvislosti obdivovat hloubku Cimrmanova zamýšleného činu – 72 let. Jeho přítel Jan Neruda mu s ohledem na jeho nízký věk tento krok rozmlouvá v dopise z 15.9.1889: “Cimrmane, ještě jednou děkuji za pomoc s mými povídkami. Váš nápad, abych místo Povídek z Hostivaře napsal Povídky Malostranské, se ukázal jako velmi šťastný. Říká se, že si prý chcete vzít Máchovu Lori. Ve svém věku ještě méně než 26 let jste se zřejmě zbláznil….“ A tak se dostáváme k již zmiňovanému faktu ROKU CIMRAMANOVA NAROZENÍ. Doposud se mělo za to, že díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým narodil synek v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Díky nalezení Nerudova dopisu a další časové analýze je nyní jasné, že se CIMRMAN narodil v únoru 1864…. Pokud se tento fakt doposud nestal všeobecně známým a přijímaným veškerou cimrmanovskou obcí, je na vině pouze řevnivost mých slavnějších kolegů – cimrmanologů. Nemůžou se totiž smířit s faktem, že tak veliký objev neučinili oni sami… Co se týče Cimrmanova sňatku, nedošlo k němu, neboť den před obřadem Lori umírá na celkovou sešlost stářím….
Máchovu tvorbu se snažil Cimrman vysvětlit i ve své činnosti pedagogické. Jako vychovatel dětí následníka trůnu Františka Ferdinanda d`Este na zámku Konopiště uložil všem svěřeným dětem naučit se Máj zpaměti ve všech řečech národů tehdejšího Rakouska – Uherska, tedy v němčině, maďarštině, polštině, ukrajinštině, ruštině, rumunštině, chorvatštině, slovenštině, srbštině, slovinštině, italštině, rumunštině a romštině. Svým žákům odpustil pouze Máj v jidiš a v lužické srbštině, neboť tyto jazyky sám neovládal.
Svoji průkopnickou literárně-vědnou činnost, týkající se života i díla Karla Hynka Máchy, Cimrman završil v roce 1901. V nákladu 5 tisíc výtisků vydává komentovaný Máchův Máj, ilustrovaný Vojtěchem Hynaisem. Ten poskytuje svoje ilustrace zdarma jako výraz vděčnosti za to, že mu v roce 1881 Cimrman pomohl se získáním velké zakázky, která mu umožnila poslat jeho tuberkulózou stiženou dcera Marii do Lurd. Mimochodem, Národní divadlo vyhořelo právě v tomto roce. Bohužel Cimrman v tomto vydání Máje poněkud předčasně použil svůj nejnovější objev, jehož využití se v oblasti knihtisku neukázalo jako šťastné. Šlo o objev tzv. neviditelného inkoustu, kterým byla kniha vytištěna. Obchodně šlo o naprostý nezdar a již vytištěné knihy nakonec použil Cimrman jako vánoční dárky pro obyvatele Ústavu slepců v Praze – Hradčanech, kde je toto vydání – vzhledem k počtu výtisků - rozdáváno na Boží Hod do dnešních dnů…
